Monika Žáková už má za sebou řadu výstav. V její tvorbě se projevuje vyhraněný smysl pro řád, který však není spoutaný neměnnými pravidly. Je cílevědomá a umí uskutečňovat své sny. Má výhodu v technické zručnosti a své představy a nápady dokáže naplnit do všech důsledků. Na počátku umělecké dráhy zaujala vyváženými kresbami, v nichž řešila vztahy mezi prostorem a plochou, mezi liniemi a strukturami a mezi jednoduchými geometrickými tvary.
Navázala na experimentální tendence šedesátých a sedmdesátých let a kombinuje klasické postupy s netradičními, které si často sama vymýšlí a které přirozeně vyplývají z jejího vývoje. Ve starších objektech využila klempířské řemeslo, jež ji naučil tatínek. Vytvořila dokonale ztvárněné, a přitom dynamicky působící objekty z ohýbaného plechu.
Monika Žáková: Více světla, AJG Hluboká nad Vltavou, do 14. 5., Jindřich Zeithamml, Dům umění České Budějovice, do 19. 3. |
V poslední době pracuje jiným způsobem než v předcházejících letech. Otiskem skládaných textilií vytváří bílé reliéfy, na nichž z pohledu z dálky není zcela patrné, jestli jde o dokonalou realistickou kresbu či malbu, nebo o prostorové řešení. Musí být ovšem správně nasvícené, aby jemné stíny a polostíny zdůraznily jejich členění. Jde v nich o rytmus vycházející ze způsobu skládání, o rozmanité přetínání linií a také o řazení do souborů, z nichž můžeme vyčíst autorčin záměr.
K reliéfům se vážou obrazy vznikající tentokrát plošným otiskem skládaných textilií, které rovněž působí výrazně prostorově. Na výstavě se nápaditě střídají jejich série, takže sotva stačíme sledovat, jak reálný prostor přechází do imaginárního. Dochází k dokonalému optickému klamu, ale úplně jiného druhu než v op-artu šedesátých let, z něhož autorka možná podvědomě do jisté míry vyšla ve svých raných pracích. Obrazy i reliéfy souznějí a přitom mezi nimi vzniká napětí. Jde v nich vlastně o rozdílná řešení téhož problému.
Volbou výrazových prostředků i tematických okruhů je její současná práce, stejně jako ta dřívější, úzce vymezená a zároveň velmi soustředěná. Expozice v Alšově jihočeské galerii na Hluboké, vytvořená autorkou ve spolupráci s kurátorem Janem Kudrnou, se stala jednotným uměleckým dílem, v němž se série obrazů a reliéfů střídají a v němž má každé dílo své přesně vymezené místo. Mění se jejich formáty a jemné tóny barev, instalace je vyvážená, a přitom působí živě.
Umělkyně, která vyšla z odkazu neokonstruktivismu a minimalismu, naznačuje, že se v její tvorbě ve volnějším ztvárnění plochy a prostoru otevírají nové možnosti. Hlavně ve způsobu využití světelných vztahů a proměn, které v sérii reliéfů hrají důležitou roli.
Jindřich Zeithamml dnes patří ke starší generaci, ale jeho dílo nás stále oslovuje dokonalou vyvážeností, citem pro prostorové vztahy i volbou výrazových prostředků a sladění s výstavním prostorem. Po odchodu z Československa (kde začal studovat na AVU) studoval v letech 1976–1982 na Státní umělecké akademii v Düsseldorfu. V 80. letech získal v západním Německu několik cen. V roce 1995 se na pražskou akademii vrátil a stal se profesorem jednoho ze sochařských ateliérů.
Jeho magické objekty často oválných tvarů vybízejí k zamyšlení a meditaci. Výchozí bod expozice tvoří jeden z jeho charakteristických objektů. Návštěvníci se tu setkají s díly od 70. let až do současnosti. Na malém prostoru tu mohou náznakem sledovat vývoj umělcovy tvorby, jež má v průběhu několika desetiletí stále přirozenou kontinuitu. Zeithamml dokáže své představy vyjádřit těmi nejjednoduššími tvary v návaznosti na meziválečnou evropskou avantgardu, na Hanse Arpa nebo Constantina Brancussiho.
Obrazy působí citlivě, jako by vyjadřovaly chvění atmosféry a proudění energií v prostoru, jak to známe z obrazů Josefa Šímy, Václava Boštíka nebo Michala Raného. Pracuje s jemnou strukturou čar nebo skoro až nepostřehnutelnými přechody barevných odstínů. Má rád oválné tvary, které v sobě spojují uzavřenost s nekonečnem a souznění s napětím. Pracuje s nimi jak v objektech, tak v obrazech a jejich formátech.
Výstava (kurátor Petr Vaňous) je instalovaná s vytříbeným citem pro rytmus a uspořádání děl do sérií. Umělcovo dílo přirozeně zapadá do programu Domu umění, který již řadu let formuje sochař a kurátor Michal Škoda. Jeho zásluhou přesahuje svým významem nejen jihočeský region, ale i hranice naší země.
Do Zeithammlovy tvorby se promítají zkušenosti ze svobodného světa, nezapře však svůj původ ze střední Evropy, kde se odjakživa prolínají nejrůznější vlivy. Od návratu do Čech se jeho dílo u nás mnohokrát představilo v řadě galeriích. Navíc předával až do nedávna své zkušenosti a znalosti studentům AVU a přispěl tak k novému vřazení generace nastupujících umělců do evropských souvislostí.
