Je jisté, že ačkoli Věčné město zažilo ve svých dějinách již ledacos, přesto bylo nejspíše událostmi z 28. října 1922 zaskočeno. Nikoli jejich velkolepostí, ale naopak jejich neumělostí a bídou představujícími spíše špatně inscenované ochotnické představení. Jak zmiňuje německý historik Martin Broszat: „Stěží by se ve starých i moderních dějinách Říma kdy našel pokus dobýt tohoto města, jenž ve svém počátku vypadal tak uboze.“
Má se Evropa bát budoucí italské premiérky? |
O tento citát se alespoň opírá i ve své dnes již do značné míry „klasické“ knize Anatomie fašismu americký badatel Robert O. Paxton. Navíc dodává, že zhruba devět tisíc černokošiláčů se to ráno objevilo „před branami Říma v podobě dosti nesourodé tlupy, byli jen chabě vyzbrojení, měli na sobě po domácku vyrobené uniformy, trpěli nedostatkem proviantu a motali se tu v dešti, jenž jim odvahy nikterak nedodával“.
