Zatímco Československo se formálně zrodilo 28. října 1918 ještě během první světové války, moderní Turecko si na to muselo ještě den a pět let počkat. Jedním z milníků tohoto dlouhého a krvavého dramatu byla i bitva u Dumlupinaru, v níž 30. srpna 1922 turecká vojska porazila Řeky a de facto je tak vytlačila z Anatolie.
O rok později již Turci první výročí bitvy oslavovali jako Den vítězství (Zafer Bayramı) společně s čerstvým uzavřením přelomové mírové smlouvy v Lausanne (24. července 1923), jež se stala jakýmsi „rodným listem“ moderního Turecka. A nemálo historiků tuto smlouvu navíc považuje za definitivní tečku za temnou dekádou evropské civilizace, v jejímž jádru stála jatka první světové nebo také Velké války.
Nacionalistické ideje
Poražená impéria jako Rakousko-Uhersko, Rusko či osmanská říše se po 11. listopadu 1918 stala epicentry nových, nezřídka ještě krvavějších občanských, třídních, národnostních a náboženských konfliktů, jako byly například občanská válka v Rusku (1918–1922) či řecko-turecká válka (1919–1922). V mocenském vakuu na Blízkém východě, Malé Asii a severní Africe se turečtí, řečtí, ale i arménští nebo kurdští nacionalisté pokoušeli diplomacií i silou prosadit své léta konstruované národní projekty, ve svých důsledcích ale často jen fantazijní etnocentrické miniříše.
