LN: Co přesně budete zkoumat?
Jde o takzvaný ERC Consolidator, tedy grant určený pro vědecké pracovníky do dvanácti let od doktorátu. Vytvořím si zhruba osmi či desetičlenný mezinárodní tým, který bude zkoumat problematiku uprchlíků ve 20. století v Polsku, Maďarsku, Rakousku, Československu a Jugoslávii – v případě dvou posledních zemí i ve státech, které z nich v 90. letech vznikly.
Vědci dostanou grant na výzkum problému suchého oka pomocí čipu |
LN: To je velmi široké téma.
Ano, ten projekt je velmi ambiciózní. Rád bych se soustředil na čtyři časově vymezené okruhy. Prvním je první světová válka a bezprostředně poválečné období, která představuje pomyslný vstup do 20. století jako století uprchlíků. Zajímá mě třeba, jak se uprchlíci zapsali do charakteru nových národních států, které po válce vznikly. Druhým okruhem je konec 30. let v kontextu rozpadu těchto zemí pod tlakem nacistického Německa. Zde se soustředíme na uprchlíky před holokaustem. Pak uděláme časový skok a budeme se věnovat 50. letům, kde nás budou zajímat uprchlíci v době studené války. Rádi bychom se věnovali nejen uprchlíkům na Západ, což v našem případě znamená především do Rakouska, ale také na Východ, tedy třeba řeckým či jugoslávským uprchlíkům v Československu. Zajímá nás, jestli tu v přijímání uprchlíků existují nějaké analogie v tom, jak hostitelské země na Západě a Východě k problematice uprchlíků přistupovaly.
LN: A poslední okruh?
Jako určitý doslov bychom měli zkoumat uprchlíky v 90. letech, pro což bude nutné zvolit i trochu jiné metody, například orálně-historické rozhovory, v jejichž rámci bychom rádi vyzpovídali aktéry, zejména z řad humanitárních pracovníků nebo státních úředníků.
LN: Proč vynecháváte třeba německé uprchlíky z období konce druhé světové války?
Je to důležitý kontext, ale nikoli priorita, protože bych se rád na středovýchodní Evropu podíval primárně ne jako na místo, odkud se utíká, ale kam se utíká. Chceme se ptát, co uprchlíci znamenali pro společnosti středoevropských zemí a zároveň reakce na ně zkoumat transnacionálně. Jak k nim tyto společnosti přistupovaly, jak je třídily a definovaly, jaký to mělo vliv na občanství. Existuje obecná představu, že přijímání uprchlíků je spojené hlavně se Západem a demokratickými zeměmi, ale tu bychom rádi problematizovali právě tím, že se budeme věnovat hlavně státům, které uprchlíky přijímaly, ale k demokracii měly po velkou část 20. století dost daleko.
V 88 letech zemřel biochemik Emil Paleček, přispěl ke vzniku nové oblasti výzkumu DNA |
LN: V české historiografii jsou některá témata, jako je třeba řecká či jugoslávská emigrace, celkem dobře zpracována, k jiným toho moc není. Jak se s tím budete vyrovnávat?
Rádi bychom na věc vnesli jiný pohled, i pokud jde o témata, která byla již badatelsky zpracována. Máme pět let, takže si můžeme dovolit jít do detailů i do šířky. První rok bychom se měli kriticky podívat na to, co existuje, a co ne. Dosavadní české práce k těm tématům, která zmiňujete, se vyznačují soustředěním se na skupinové identity azylantů a jejich politickou činnost, zatímco my se budeme více věnovat tomu, jak byl ten azyl v Československu na začátku 50. let vůbec koncipován.
LN: Co by mělo být výstupem tohoto grantu?
Na závěr bych rád předložil knihu, předpokládám, že ji napíšu anglicky, která by měla být zásadnější prací. Kromě toho samozřejmě vznikne množství publikací a studií, budeme organizovat tematické konference a workshopy, rádi bychom to téma zviditelnili nejen mezinárodně, ale i v historiografiích těch zemí.
Výzkum vědců potvrzuje hypotézu o kráteru pod ledem Antarktidy |
LN: V regionu, který budete zkoumat, je dnes uprchlictví vnímáno jako zásadní politický problém. Máte ambici svou práci ovlivnit i dnešní diskuse?
Ten projekt je jistě velmi aktuální, ale můj zájem o toto téma je dlouholetý, nezačal v roce 2015 s uprchlickou krizí. Doufám, že náš projekt pomůže dnešní debatu kultivovat. Historici určitě nemají klíč k současným událostem, ale skrze historické příklady, kontinuity a struktury mohou ukázat, v čem dnešní situace není nová a čeho bychom se měli vyvarovat. Naprosto nepřehlédnutelné jsou třeba podobnosti mezi kampaněmi, které se ve 30. letech organizovaly proti židovským uprchlíkům s těmi, jejichž terčem jsou dnes uprchlíci muslimští. Podobně můžeme vidět velké paralely mezi dřívějšími a dnešními snahami řešit uprchlický problém kdesi daleko, v koloniálním nebo postkoloniálním prostoru, hlavně ne u nás. Rádi bychom pomohli k tomu, aby v dnešní diskusi o uprchlících nedominovaly emocionální výkřiky a populistické kampaně, ale skutečné argumenty.
