Velmi často pociťuje nadšení ze své práce podle výsledků dotazníku něco málo přes třicet procent dotázaných. Šetření se přitom zúčastnili jen pedagogové žáků prvního stupně základní školy. Lze se domnívat, že ti, kteří učí třeba pověstné sedmáky, by na otázky typu „Nacházíte ve své práci hluboký význam a smysl?“ odpovídali ještě rezervovaněji.
Šikanovat učitele je pro děti zábava. Kyberšikanu zažil každý pátý |
Rodiče i ředitelé chtějí motivované a pozitivní pedagogy plné energie. Již zmíněná učitelka Hana se prý snaží předstírat, že taková je. A že má svou práci ráda. Když se jí ale zeptáte, co se jí na její profesi líbí, odpoví jednoslovně a stejně jako řada jejích svěřenců: „Prázdniny.“ S aprobací zeměpis–biologie by jiné kvalifikované zaměstnání sháněla těžko. Tak už to prý nějak doklepe.
Stejně jako řada jiných pedagogů má Hana spíš než s žáky problém s jejich rodiči. „Hlavní potíž je v tom, že každý chce pro svého potomka něco trochu jiného. Jeden by rád alternativní výuku a co nejvíc pohody, jiný přísnost, dalšímu záleží hlavně na tom, aby se dítě hodně naučilo, a rozčiluje se, když získá dojem, že tomu tak není. Zkuste vyhovět všem,“ říká učitelka. Libuje si, že učí „jen“ biologii a zeměpis. Pod větší palbou protichůdných požadavků ze strany rodičů jsou prý kolegové matematikáři, češtináři a ti, kteří učí cizí jazyky. „Cílem ředitelky je vycházet s rodiči co nejlépe a zachovat škole dobrou pověst, snaží se jim proto vyjít vstříc, jak jen to jde,“ odpovídá Hana na otázku, jak se ke konfliktům s rodiči staví vedení školy a zda jejich protichůdné požadavky usměrňuje.
- V kterých zemích jsou učitelé spokojení a kde naopak vůbec?
- A jak se pozná škola, kde kantoři učí rádi?
BARBORA CIHELKOVÁ
