Mušky octomilky patří k velkým spáčům. Denně prospí až patnáct hodin. Nejraději podřimují v noci a v těsné blízkosti potravy. Pokud jim zabráníme v usnutí například neustálými otřesy, začnou se chovat podobně jako člověk po dlouhé noční směně. Nakonec usnou navzdory vyrušování a dohánějí zameškaný spánek. Podobně jako u člověka lze i u octomilek zahánět ospalost kofeinem nebo amfetaminy.
Spánek se zdá být univerzálním fenoménem zvířecí říše. Spát musí nejen savci včetně člověka, ale také ostatní obratlovci, a dokonce i primitivní bezobratlí tvorové, jako hmyz nebo červi. Rozdíly v nárocích na spánek jsou obrovské. Někteří netopýři prospí denně více než 20 hodin. Žirafy vystačí celý den jen s několika desítkami minut spánku.
Octomilky mají kompletně přečtenou DNA a vědci jim mohou cíleně poškozovat geny. Tito živočichové se proto nabízejí jako dokonalý modelový organismus pro výzkum mechanismů řídících spánek. Tým neurologů z University of Pennsylvania vedený Amitou Sehgalovou nalezl mezi octomilkami s poškozenou dědičnou informací nespavce, kteří vystačí s méně než hodinou spánku denně. Některé mušky nemusely spát vůbec.
Na vině je poškození nově objeveného „bezesného“ genu
Octomilky podle něj v nervových buňkách vyrábějí malou bílkovinnou molekulu, jež působí jako zapínač dalších genů důležitých pro funkce neuronů. Patří k nim i gen, který dovoluje nervovým buňkám, aby se po nabuzení nervovým vzruchem opět zklidnily. Poškození „bezesného“ genu udržuje nervové buňky v trvalém nabuzení. Neklamným projevem tohoto krajního vzrušení je například permanentní neklidný pohyb nožiček nespavých octomilek. Objev „bezesného“ genu zveřejnila Sehgalová a její spolupracovníci ve vědeckém časopise Science.
Vědci nyní zjišťují, jak si budou nespavé mušky osvojovat nové informace a jestli nebudou mít oslabenou paměť.
Spánek se zdá být univerzálním fenoménem zvířecí říše. Spát musí nejen savci včetně člověka, ale také ostatní obratlovci, a dokonce i primitivní bezobratlí tvorové, jako hmyz nebo červi. Rozdíly v nárocích na spánek jsou obrovské. Někteří netopýři prospí denně více než 20 hodin. Žirafy vystačí celý den jen s několika desítkami minut spánku.
Octomilky mají kompletně přečtenou DNA a vědci jim mohou cíleně poškozovat geny. Tito živočichové se proto nabízejí jako dokonalý modelový organismus pro výzkum mechanismů řídících spánek. Tým neurologů z University of Pennsylvania vedený Amitou Sehgalovou nalezl mezi octomilkami s poškozenou dědičnou informací nespavce, kteří vystačí s méně než hodinou spánku denně. Některé mušky nemusely spát vůbec.
Na vině je poškození nově objeveného „bezesného“ genu
Octomilky podle něj v nervových buňkách vyrábějí malou bílkovinnou molekulu, jež působí jako zapínač dalších genů důležitých pro funkce neuronů. Patří k nim i gen, který dovoluje nervovým buňkám, aby se po nabuzení nervovým vzruchem opět zklidnily. Poškození „bezesného“ genu udržuje nervové buňky v trvalém nabuzení. Neklamným projevem tohoto krajního vzrušení je například permanentní neklidný pohyb nožiček nespavých octomilek. Objev „bezesného“ genu zveřejnila Sehgalová a její spolupracovníci ve vědeckém časopise Science.
Vědci nyní zjišťují, jak si budou nespavé mušky osvojovat nové informace a jestli nebudou mít oslabenou paměť.