Když se staneme svědky náhlého kolapsu jiného člověka, představa dýchání z úst do úst je asi to první, co nás napadne. Ale jak už to bývá, i v tomto případě si ze školy nejlépe pamatujeme věci méně důležité. V případě zástavy srdce, která je nejčastější příčinou rychlého kolapsu, může dýchání z úst do úst zhoršit následky prodělané srdeční příhody, naznačují nové výzkumy.
Patří k nim především největší zatím provedená studie oživování osob postižených zástavou srdce, zveřejněná v posledním čísle odborného časopisu Lancet. Tým japonských lékařů přezkoumal případy výjezdu záchranné služby v oblasti Kanto. Jejich studie podrobně sleduje 4068 zásahů záchranné služby, jež byly identifikovány jako pomoc při infarktu myokardu u dospělého.
Záchranáři, kteří přijeli na místo, přesně zaznamenali, zda a jak se laici pokoušeli o resuscitaci. Ve valné většině případů se postiženým nedostalo pomoci (2917 případů). Ve 439 případech byla postiženým prováděna jen masáž srdce stlačováním hrudníku, u 712 případů použili svědci masáž i dýchání z úst do úst (dohromady tzv. technika KPR). Lékaři srovnávali úmrtnost a zejména neurologický stav pacientů, kteří přežili.
Výsledky potvrdily mezi záchranáři již dobře známou skutečnost, že i laická pomoc více než dvojnásobně zvyšuje šance postižených na přežití. Jestli byla použita KPR, nebo jenom masáž srdce, nehrálo velkou roli. Z obou skupin přežil infarkt přibližně stejný počet pacientů.
Lepší život s masáží
Důležité však bylo, jak se příhoda podepsala na jejich dalším životě: S malým neurologickým poškozením přežívalo podle výzkumu dvakrát více pacientů ze skupiny, která dostala jen masáž hrudníku.
Statistika podle japonských vědců neodhalila „výhody poskytnutí dýchání z úst do úst navíc k nepřímé masáži srdce u žádné skupiny pacientů,“ napsali japonští lékaři.
Přitom současné mezinárodní zásady pomoci doporučují střídat masáž hrudníku s ventilací (dýcháním z úst do úst). Umělé dýchání podle nich slouží k lepšímu okysličení krve, zatímco masáž srdce pomáhá znovu nastartovat krevní oběh.
V posledních úpravách těchto doporučení už došlo k omezení role dýchání z úst do úst (po 30 stlačeních mají následovat dva vdechy). Japonští vědci a někteří další kardiologové ale volají po okamžité změně. Podle nich by měla mít absolutní přednost nepřerušovaná nepřímá masáž srdce.
„Pacienti lépe přežívají, když mají v krvi méně kyslíku, ale díky hrudní masáži krev lépe cirkuluje po těle. Jejich výhlídky jsou pak lepší, než když mají lépe okysličenou krev dýcháním z úst do úst, ale mají horší krevní oběh, protože je masáž srdce přerušována kvůli ventilaci,“ píše kardiolog Gordon A. Ewy v komentáři k článku japonských lékařů, který vyšel ve stejném čísle časopisu Lancet.
Japonští lékaři ani Ewy ale nedávají odpověď na otázku, jaký postup je lepší, když je záchranářů více, a tak není zapotřebí masáž srdce přerušovat.
V některých případech je dýchání z úst do úst nenahraditelné. Především když se nejedná o zástavu srdce, ale dýchání (například u topících se či předávkovaných drogami). A také u resuscitace dětí.
Čistá záchrana
Gordon Ewy ale upozorňuje, že omezení významu dýchání z úst do úst ve zdravovědě může přispět k záchraně dalších životů. Důvod je tentokrát psychologický: lidé mají z této techniky strach. Především kvůli nakažlivým nemocem.
„Většina lidí není ochotna poskytnout dýchání z úst do úst neznámému člověku,“ píše Ewy. Kdyby byl ve zdravovědě zdůrazněn význam masáže rukama, mohl by podle něj stoupnout počet pokusů zachránců a zachráněných. A jak dokázala i japonská studie, na včasné pomoci záleží nejvíce.
S jeho názorem souhlasí i postupy vypracované českými záchranáři na základě jejich zkušeností dispečerové laikům radí, aby ihned po kolapsu postiženého „začali pumpovat a nepřestávali“. Jednoduchý postup v tomto případě ušetří čas a laik se proto může plně věnovat záchraně postiženého.
