Zdánlivě kuriózní titulek není opožděný aprílový žert; v hloubce půltřetího kilometru nedaleko francouzského Toulonu začal provoz teleskopu, který bude zachycovat částice přicházející z kosmu.
Astronomům by unikátní přístroj měl mimo jiné pomoci rozřešit tajemství temné hmoty vesmíru. Zařízení, které nese jméno Antares, je vlastně svérázný detektor neutrin - částic, které jen zřídkakdy reagují s ostatními částicemi.
Dokáží tedy projít třeba celou planetou stejně snadno, jako světlo tabulí čistého skla. Proto se také neutrina obtížně zjišťují a zaznamenávají - je velmi nesnadné sestrojit zařízení, v němž by jejich průchod zanechal nějakou stopu.
Země jako dalekohled
Antares na to jde od lesa; jeho součástí je v podstatě celá Země, včetně hydrosféry. Velmi malá část neutrin totiž při průchodu Zemí s její obrovskou hmotou přece jen reaguje a vzniknou při tom jiné částice zvané muony. Když pak procházejí vodou, jejich rychlost je vyšší než rychlost světla v tomto prostředí a vznikají modravé záblesky tzv. Čerenkovova záření.
Právě ty registruje velké množství fotodetektorů teleskopu Antares, přičemž mořská voda plní ještě jednu funkci: její dva a půl kilometru silná vrstva přístroje spolehlivě odstiňuje od slunečního světla nad hladinou.
Další kuriozitou neutrinového teleskopu Antares je, že na oblohu vlastně hledí skrz střed Země. S trochou básnické nadsázky lze říci, že naše planeta mu slouží jako obrovská čočka. Přístroj tak ze severní polokoule pozoruje jižní hvězdnou oblohu, kde se nachází střed naší Galaxie.
Právě ten astronomy mimořádně zajímá, protože je místem zatím nepříliš probádaných energetických dějů. Na vývoji neutrinového teleskopu pracovalo 150 badatelů a techniků z dvaceti evropských laboratoří od Francie až po Rusko dlouhých deset let.
V praxi má přístroj podobu 900 fotodetektorů připevněných po trojicích na 450 metrů dlouhých kabelech, které se vznášejí vzhůru od mořského dna díky kulovitým plovákům na jejich koncích. Jsou rozmístěny ve dvanácti liniích pokrývajících čtverec mořského dna o straně 200 metrů.
Zařízení je navrženo tak, aby společně s astronomickými daty sbíralo také informace o okolním prostředí v hloubce, kam se lidé přece jen nedostávají běžně. Kromě údajů o fyzikálních vlastnostech vody půjde zejména o sledování bioluminiscence (světla vydávaného hlubinnými organismy), ale také o geofyzikální data. První ze seizmografů byl na Antares instalován už loni.
Provoz zahájil podmořský robot
Významným dnem v historii podmořského teleskopu Antares se stal čtvrtek 2. března, kdy dálkově ovládaný podmořský robot Victor 6000 patřící námořní výzkumné organizaci Ifremer připojil první dokončenou linii detektorů k pobřežní kontrolní stanici institutu Michel Pacha v La Seyne-sur-Mer.
Krátce na to už bylo zaznamenáno několik záblesků signalizujících průchod muonů okolním prostředím - a tak správnou funkci.
Definitivně má být Antares dokončen roku 2007. Pak bude každá linie fotodetektorů spojena s pobřežní stanicí 40 kilometrů dlouhým elektrooptickým kabelem. Půjde o vůbec první podmořský neutrinový teleskop na severní polokouli.
