Po vodě na Marsu pátrají astronomové od okamžiku, kdy rozlišení dalekohledů dávalo alespoň malou šanci na úspěch. Nadšení způsobené pozorováním údajných kanálů na konci 19. století ovlivnilo celé generace. Na hlášení o objevu životodárné tekutiny nedočkavě čekali i technici, kteří před třemi desetiletími na povrch rudé planety dopravili první výzkumná vozítka. Dlouho zůstala jejich očekávání nenaplněna.
Teprve před několika lety se začaly hromadit důkazy o výskytu ledu a také páry pod povrchem planety. Ani o existenci ledové čepičky v polárních oblastech už také nikdo z odborníků nepochybuje.
Každý objev zvyšoval šanci, že na Marsu může, či někdy v minulosti mohl, existovat život. Stále ale chyběl důkaz, že na planetě je voda i v tekuté podobě. To změnily včera zveřejněné snímky pořízené americkou družicí Mars Global Surveyor.
Bystřina na prudkém svahu
Vodě na stopu se astronomové dostali díky snímkům dvou kráterů, na jejichž stěnách jsou zřetelné strouhy. Vědci se domnívají, že rýhy musely vzniknout v nedávné minulosti. V řeči geologů ale takové časové určení může znamenat cokoli, od několika dnů po miliony let.
I to by znamenalo posun, neboť jediný doposud známý důkaz existence tekoucí vody, který poskytla robotnická vozítka Spirit a Opportunity, byl založen na rozboru geologicky velmi staré horniny.
Díky neúnavné sondě Global Surveyor, která mapovala Mars od roku 1997 do listopadu letošního roku, kdy s ní řídící středisko ztratilo kontakt, bylo možné porovnat stav kráterů v různých letech a získat tak jasnější představu. Změny, ke kterým došlo v rozmezí šesti let, skutečně odpovídají působení tekutiny.
Na stěnách obou „podezřelých“ kráterů vědci identifikovali světlé nánosy, které na starších fotografiích nebyly. Usuzují z toho, že jde o bahno, soli nebo případně i led, který ze svahu přinesla proudící voda.
Skeptici ale namítají, že rýhy mohl vymlít i tekutý oxid uhličitý, který je na rudé planetě běžnější než voda. Ta totiž v tekutém stavu nemůže na povrchu ani v chladné a řídké atmosféře Marsu dlouho vydržet. Buď rychle zmrzne nebo se vypaří. Dalším faktorem, jehož působení někteří vědci zvažují, jsou podzemní geologické procesy. I ty by mohly podobné příkopy vytvořit.
NASA však má jasno. „Nová pozorování jsou zatím nejpřesvědčivějším důkazem, že se na povrchu Marsu příležitostně objevuje tok vody,“ uvedl Michael Meyer, šéf marsovského výzkumného programu NASA. Pokud má pravdu, možná výzkumní roboti další generace objeví na Marsu život. I kdyby měl být jen ve formě primitivních bakterií.
Teprve před několika lety se začaly hromadit důkazy o výskytu ledu a také páry pod povrchem planety. Ani o existenci ledové čepičky v polárních oblastech už také nikdo z odborníků nepochybuje.
Každý objev zvyšoval šanci, že na Marsu může, či někdy v minulosti mohl, existovat život. Stále ale chyběl důkaz, že na planetě je voda i v tekuté podobě. To změnily včera zveřejněné snímky pořízené americkou družicí Mars Global Surveyor.
Bystřina na prudkém svahu
Vodě na stopu se astronomové dostali díky snímkům dvou kráterů, na jejichž stěnách jsou zřetelné strouhy. Vědci se domnívají, že rýhy musely vzniknout v nedávné minulosti. V řeči geologů ale takové časové určení může znamenat cokoli, od několika dnů po miliony let.
I to by znamenalo posun, neboť jediný doposud známý důkaz existence tekoucí vody, který poskytla robotnická vozítka Spirit a Opportunity, byl založen na rozboru geologicky velmi staré horniny.
Díky neúnavné sondě Global Surveyor, která mapovala Mars od roku 1997 do listopadu letošního roku, kdy s ní řídící středisko ztratilo kontakt, bylo možné porovnat stav kráterů v různých letech a získat tak jasnější představu. Změny, ke kterým došlo v rozmezí šesti let, skutečně odpovídají působení tekutiny.
Na stěnách obou „podezřelých“ kráterů vědci identifikovali světlé nánosy, které na starších fotografiích nebyly. Usuzují z toho, že jde o bahno, soli nebo případně i led, který ze svahu přinesla proudící voda.
Skeptici ale namítají, že rýhy mohl vymlít i tekutý oxid uhličitý, který je na rudé planetě běžnější než voda. Ta totiž v tekutém stavu nemůže na povrchu ani v chladné a řídké atmosféře Marsu dlouho vydržet. Buď rychle zmrzne nebo se vypaří. Dalším faktorem, jehož působení někteří vědci zvažují, jsou podzemní geologické procesy. I ty by mohly podobné příkopy vytvořit.
NASA však má jasno. „Nová pozorování jsou zatím nejpřesvědčivějším důkazem, že se na povrchu Marsu příležitostně objevuje tok vody,“ uvedl Michael Meyer, šéf marsovského výzkumného programu NASA. Pokud má pravdu, možná výzkumní roboti další generace objeví na Marsu život. I kdyby měl být jen ve formě primitivních bakterií.
