Po víc než desetileté pauze člověk narušil klid nejhlubšího místa oceánu. Až na dno Mariánského příkopu se ponořila třítunová robotická ponorka Nereus, dílo techniků Oceánografického institutu ve Woods Hole (WHOI) v americkém státě Massachusetts. Podle prvních zpráv se Nereus v prohlubni Challenger dostal až do hloubky 10 902 metrů pod hladinou.
Za výkonem batyskafu Trieste řízeného oceánografy Jacquesem Piccardem a Donem Walshem zaostal jen o pár metrů. K poznání nejhlubších oceánů však Nereus zřejmě přispěje víc než legendární výprava švýcarského vědce v amerických službách.
Nereus totiž na dně příkopu strávil celých deset hodin. Jeho konstrukce umožňuje nést speciální vědecké přístroje a i při tlaku 1100krát větším, než jaký panuje na povrchu, dokázal sbírat vzorky. Vědci se již těší na sedimenty z místa, kde se stýkají tektonické desky.
Naproti tomu batyskaf Trieste žádné vnější přístroje nenesl. Hlavním cílem rekordního ponoru v roce 1960 bylo dokázat, že dosažení extrémních hloubek je vůbec možné. Fakt, že batyskaf řídila lidská posádka, navíc omezoval výdrž. Sestup trval téměř pět hodin, návrat k hladině tři a čtvrt hodiny a na samotný pobyt na dně vybylo pouhých dvacet minut.
Zpět do hlubin!
Piccard s Walshem dlouho neměli následovníky. Až v roce 1995 se do největších hloubek vydala japonská ponorka Kaiko. Do Mariánského příkopu se potopila celkem třikrát, naposledy v roce 1998. Dosáhla hlouby 10 897 metrů a odebrala ze dna vzorky bakterií. Od té doby se o cestu do jedenáctikilometrové hlouby nikdo nepokusil. Sama Kaiko byla ztracena v roce 2003 vinou tajfunu Chan-hom.
Ponorka totiž závisela na kabelu, který ji spojoval s řídící lodí. Když byl kabel v bouři přerušen, Kaiko navždy zmizela. Tento typ havárie je u Nerea méně pravděpodobný. Je navržen tak, aby mohl pracovat zcela autonomně podle zadaného programu. Vdruhé konfiguraci je spojen s lodí tenkým optickým vláknem.
Úspěšný kompromis
Nereus dostal jméno podle mořského boha přívětivého k lidem. Nereus je podle řecké mytologie syn bohyně Země Gaie a boha vnitřního moře Ponta. Při konstrukci ponorky se technici WHOI snažili uvést do souladu velikost, váhu, cenu materiálů i funkčnost a vytvořit plavidlo, které může operovat v extrémních podmínkách, a přitom nebude stát horentní sumu.
Kompromisní řešení bylo úspěšné. „Existují ponorky, které v menších hloubkách podávají lepší výkony,“ říká vedoucí týmu Ian Rouse a hned dodává: „Ovšem od 6500 do 11 000 metrů nemá Nereus konkurenci.“ Trup ponorky je vyroben z keramických materiálů. V něm jsou umístěny lithiové akumulátory a elektronický mozek ponorky. Plavidlo uveze 25 kilogramů vědeckého vybavení a dokáže vyvinout rychlost 3 uzlů (5,5 km/h).
Dnes dostupné vědecké ponorky mohou pracovat do hloubek kolem šesti kilometrů. To znamená, že vědci s nimi teoreticky mohli zkoumat asi 95 procent mořského dna. Díky Nereu se tato hodnota změní na rovných sto procent. Jeho potenciál násobí slušný akční rádius a možnost autonomního pohybu.
„S robotem, jako je Nereus, můžeme prozkoumat prakticky libovolný kout oceánu,“ tvrdí vedoucí vývojového týmu Andy Bowen. „Mořské příkopy jsou prakticky neprobádané a jsem si absolutně jistý, že Nereus umožní nové objevy. Domnívám se, že jsme na začátku nové éry průzkumu oceánů,“ dodal optimisticky naladěný Bowen.
Za výkonem batyskafu Trieste řízeného oceánografy Jacquesem Piccardem a Donem Walshem zaostal jen o pár metrů. K poznání nejhlubších oceánů však Nereus zřejmě přispěje víc než legendární výprava švýcarského vědce v amerických službách.
Nereus totiž na dně příkopu strávil celých deset hodin. Jeho konstrukce umožňuje nést speciální vědecké přístroje a i při tlaku 1100krát větším, než jaký panuje na povrchu, dokázal sbírat vzorky. Vědci se již těší na sedimenty z místa, kde se stýkají tektonické desky.
Naproti tomu batyskaf Trieste žádné vnější přístroje nenesl. Hlavním cílem rekordního ponoru v roce 1960 bylo dokázat, že dosažení extrémních hloubek je vůbec možné. Fakt, že batyskaf řídila lidská posádka, navíc omezoval výdrž. Sestup trval téměř pět hodin, návrat k hladině tři a čtvrt hodiny a na samotný pobyt na dně vybylo pouhých dvacet minut.
Zpět do hlubin!
Piccard s Walshem dlouho neměli následovníky. Až v roce 1995 se do největších hloubek vydala japonská ponorka Kaiko. Do Mariánského příkopu se potopila celkem třikrát, naposledy v roce 1998. Dosáhla hlouby 10 897 metrů a odebrala ze dna vzorky bakterií. Od té doby se o cestu do jedenáctikilometrové hlouby nikdo nepokusil. Sama Kaiko byla ztracena v roce 2003 vinou tajfunu Chan-hom.
Ponorka totiž závisela na kabelu, který ji spojoval s řídící lodí. Když byl kabel v bouři přerušen, Kaiko navždy zmizela. Tento typ havárie je u Nerea méně pravděpodobný. Je navržen tak, aby mohl pracovat zcela autonomně podle zadaného programu. Vdruhé konfiguraci je spojen s lodí tenkým optickým vláknem.
Úspěšný kompromis
Nereus dostal jméno podle mořského boha přívětivého k lidem. Nereus je podle řecké mytologie syn bohyně Země Gaie a boha vnitřního moře Ponta. Při konstrukci ponorky se technici WHOI snažili uvést do souladu velikost, váhu, cenu materiálů i funkčnost a vytvořit plavidlo, které může operovat v extrémních podmínkách, a přitom nebude stát horentní sumu.
Kompromisní řešení bylo úspěšné. „Existují ponorky, které v menších hloubkách podávají lepší výkony,“ říká vedoucí týmu Ian Rouse a hned dodává: „Ovšem od 6500 do 11 000 metrů nemá Nereus konkurenci.“ Trup ponorky je vyroben z keramických materiálů. V něm jsou umístěny lithiové akumulátory a elektronický mozek ponorky. Plavidlo uveze 25 kilogramů vědeckého vybavení a dokáže vyvinout rychlost 3 uzlů (5,5 km/h).
Dnes dostupné vědecké ponorky mohou pracovat do hloubek kolem šesti kilometrů. To znamená, že vědci s nimi teoreticky mohli zkoumat asi 95 procent mořského dna. Díky Nereu se tato hodnota změní na rovných sto procent. Jeho potenciál násobí slušný akční rádius a možnost autonomního pohybu.
„S robotem, jako je Nereus, můžeme prozkoumat prakticky libovolný kout oceánu,“ tvrdí vedoucí vývojového týmu Andy Bowen. „Mořské příkopy jsou prakticky neprobádané a jsem si absolutně jistý, že Nereus umožní nové objevy. Domnívám se, že jsme na začátku nové éry průzkumu oceánů,“ dodal optimisticky naladěný Bowen.
