Dýchání špinavého vzduchu v Číně každý rok připraví předčasně o život více než milion lidí. Čínská vláda vyhlásila před pěti lety „válku znečištěnému ovzduší“, na kterou vyčlenila ze státního rozpočtu částku v přepočtu asi 2,7 bilionu českých korun. V rámci boje za čistší vzduch vydala třeba v loňském roce nařízení, které významně omezuje vytápění uhlím v metropoli Pekingu a dalších 27 velkých městech.
Podle informací čínské pobočky Greenpeace poklesl obsah toxických prachových částic v ovzduší těchto měst během letošní zimy asi o třetinu. Významně k tomu však přispěly příznivější rozptylové podmínky. I tak toto opatření zřejmě zachránilo více než 100 000 lidských životů.
Čína však nespoléhá jen na regulaci zdrojů znečištění. V oblastech trpících často silným smogem hodlá přistoupit k aktivnímu čistění vzduchu. Zatím jen testuje technické možnosti, ale první výsledky jsou povzbudivé.
Prototyp věže
Velkou pozornost upoutal prototyp obří „čističky vzduchu“, která se jako gigantická věž vypíná k nebi v historickém Si-anu. Na rozdíl od všech ostatních komínů v hlavním městě provincie Šen-si tato stavba smog nezahušťuje. Naopak. Významně přispívá k vyšší čistotě ovzduší. Měření na dvanácti místech na ploše deseti kilometrů čtverečních v okolí čističky prokázala devatenáctiprocentní pokles obsahu nebezpečných částic polétavého prachu s průměrem menším než 2,5 mikrometru. Právě částice této velikostní kategorie přinášejí obyvatelům čínských měst největší utrpení.
„Věž co do velikosti nemá konkurenta a výsledky jsou povzbudivé. Dokonce i ve dnech s velmi nepříznivými rozptylovými podmínkami dokázala vyčistit vzduch na střední hodnoty znečištění,“ glosoval zkušební provoz pro čínský list South China Morning Post hlavní projektant věže Cchao Ťün-ťi z Laboratoře fyziky a chemie aerosolů Čínské akademie věd v Si-anu.
Si-an je znám těžkým smogem především v zimních měsících, kdy většina obyvatel topí hnědým uhlím. Město pravidelně kryje tlustá „deka“ kouře z lokálních topenišť i centrálních výtopen. Místní vláda proto neváhala investovat do prototypu věže přes 40 milionů korun v naději, že uleví obyvatelům města od zdravotních problémů vyvolaných znečištěným ovzduším.
Sluneční pohon
Vzduch vstupuje do věže vysoké šedesát metrů přes jakési „skleníky“ zbudované u její paty. Ty zabírají plochu srovnatelnou s polovinou fotbalového hřiště. Vzduch se v nich zahřívá slunečním zářením a stoupá dutým nitrem betonové věže vzhůru. Přitom prochází filtry, které ho zbaví nečistot. Vrcholkem věže se do ovzduší města denně vrací až deset milionů kubických metrů vyčištěného vzduchu.
Čistička funguje i v zimě, protože speciální krytina na „střechách skleníků“ načerpá i při slabším a kratším slunečním svitu dost tepla k bezproblémovému chodu. Výkon věže sice může v zimě klesnout až na polovinu, ale i pak je její příspěvek k boji proti smogu jasně patrný. Dalším plusem obří čističky je minimální spotřeba energie. Tím se zásadně liší od podstatně menšího zařízení uvedeného do provozu v čínské metropoli Pekingu. Tamější sedmimetrová věž je plně závislá na dodávkách elektřiny z tepelných elektráren spalujících hnědé uhlí.
Velké plány
Prototyp čističky vzduchu Si-anu sice ještě neukončil zkušební provoz, ale v kancelářích projektantů už se připravují ambiciózní plány na větší věže. Největší by mohla být dokonce až půl kilometru vysoká o průměru kolem 200 metrů. Podle dostupné dokumentace odborníci odhadují, že by jedna taková věž zvládla čistit vzduch v městě o rozloze 30 kilometrů čtverečních. O technologii už projevila zájem další čínská města i celé provincie. V jednání je výstavba čističek vzduchu v provincií Che-pej a Che-nan a také ve čtrnáctimilionovém Kantonu.
V zahraničí sklízí si-anská čistička pozornost a obdiv. „Je to zcela jistě velmi zajímavý nápad a nevím o nikom dalším, kdo by rozvíjel podobný projekt,“ řekl v rozhovoru pro časopis Nature přední odborník na otázky atmosféry Donald Wuebbles z Illinoiské univerzity.
„Skvěle vyprojektovaný a skvěle vystavěný prototyp,“ chválí věž v Si-anu francouzský inženýr Renaud de Richter z montpellierského chemického výzkumného centra, který se zabývá projektováním věží poháněných sluneční energií pro nejrůznější účely.
Zaznívají však i hlasy skeptiků, kterým připadají pořizovací cena i provozní náklady prototypu příliš vysoké. Podle Neila Donahuea z univerzity Carnegie Mellon není pochyb o tom, že protažením přes účinné filtry lze vyčistit velký objem vzduchu. Americký odborník na výzkum prachových částic v atmosféře však pochybuje, že to vyváží ekologické škody napáchané výstavbou čističky a jejím provozem.
„Pokud bychom stejné úsilí vynaložili na vývoj nových zdrojů čisté energie nebo na to, abychom zplodiny do vzduchu vůbec nevypouštěli, dosáhli bychom srovnatelného přínosu,“ namítá Donahue v rozhovoru pro časopis Nature. Wuebbles také namítá, že čínská čistička nezbaví vzduch některých škodlivých molekul, jako je například oxid siřičitý, oxidy dusíku nebo ozon. Cchao Ťün-ťi však Američanovi oponuje tvrzením, že stávající zařízení zachycuje ze vzduchu kromě prachu také oxidy dusíku, a nepřímo tak brání i vzniku ozonu. Rovněž obavy z vysokých provozních nákladů čističek jsou podle čínského chemika přehnané. Chod prototypu prý nestojí ročně víc než 600 000 korun.
