Výsledky studie ukázaly, že víc než čtvrtina patnácti- a šestnáctiletých Rakušanů neumí smysluplně číst. Mezi chlapci je to dokonce víc než třetina.
Rakousko tak zůstalo hluboko pod průměrem států OECD a skončilo na 31. místě mezi 65 sledovanými zeměmi. Pod průměrem jsou na 27. místě i čeští "čtenáři".
Školy chtějí vzbudit v dětech nadšení
Seniorky a senioři mají jednou či dvakrát týdně docházet do rakouských škol k mladším školákům na hodinu čtení. Díky těmto dobrovolným babičkám a dědům by měly děti najít v pohádkách a příbězích zalíbení. Čtenářští "prarodiče" mají pomoci hlavně těm žákům, kteří jsou ve čtení slabí. "Jen když dítě bude knížku brát do ruky s radostí, bude po celý život nadšeně číst. Čím dříve dokážeme toto nadšení vzbudit, tím lepší jsou předpoklady pro celoživotní učení," řekl vídeňský radní pro vzdělávání Christian Oxonitsch. Podle něj se navíc díky projektu podaří "postavit most" mezi generacemi.
Dosud využívaly služeb čtenářských dědů a babiček podle šéfky vídeňské školské rady Susanne Brandsteidlové tři desítky vídeňských základních škol.
Knihy vybírají učitelé
Většinou se samy dohodly s nějakou neziskovou organizací, která jim pak dobrovolníky posílala. Do budoucna by se měl projekt rozšířit podle Oxonitsche do všech asi 200 škol. Koordinovat ho budou dvě sdružení.
S nápadem přišla škola v ulici Sonnenuhrgasse. Chtěla pomoci svým žákům, kterým čtení nešlo. Od loňského školního roku tam docházeli dobrovolníci a trávili s dětmi čas nad knížkou. Svého čtenářského kmotra či kmotru má každá třída.
O tom, se kterými dětmi se budou senioři prokousávat literaturou, rozhodují učitelé. Vybírají také vhodné knížky. Každé dítě dostane 25 minut intenzivní péče. Čte nahlas a dobrovolník sedí vedle něj, sleduje text, opravuje chyby a vysvětluje nesrozumitelná slova. Kontrolními otázkami pak zjišťuje, jestli čtenář rozuměl textu a co si z něj odnesl.
 |
Podle ředitelky školy Claudie Abendrothové jsou pokroky patrné už za krátkou dobu. "Čtenářští kmotrové a kmotry se už stali důvěrnou součástí školního života. Nepomáhají dětem jen při čtení, ale dozvídají se i o škole. Děti zas naopak nedostávají jen pomoc, ale také hodně náklonnosti," řekla ředitelka. Podle ní je podstatné i to, že senioři jsou aktivní a angažovaně se snaží čtenářské dovednosti svých svěřenců zlepšovat, děti se na ně zas na oplátku těší.
Podle Oxonitsche je projekt jen jedním z opatření k rozvíjení čtenářských dovedností. Jiné se týkají spolupráce s rodiči či dalšího vzdělávání učitelů. Radost ze čtení mají podpořit i noční čtení a čtenářské festivaly.
