Rozptyl škol, které rodina zvažuje, je široký – od komunitní vzdělávací skupiny až po poměrně výkonově zaměřenou soukromou školu, která se soustředí na rozvoj nadaných dětí.
„Já sama si nesu ze základní školy celou řadu větších i menších traumat. Dcera je citlivá duše a mám obavy, že dostane nějakou vyhořelou učitelku, která na ni bude křičet. Chci, aby její školní léta byla jiná, než jaká jsem zažila já sama,“ říká Jana, jejíž rodina má výhodu v tom, že ji případné školné příliš nezatíží. Na druhou stranu se jí tím ale hodně rozšiřuje spektrum výběru. „Mám chvílemi pocit, že jsem z těch všech možností úplně paralyzovaná,“ krčí rameny.
Třikrát víc škol i dětí než před deseti lety
Státní, nebo soukromou? Tuto otázku si klade každým rokem víc a víc rodičů, a to nejen budoucích prvňáků. Počet soukromých základních škol i žáků, kteří je navštěvují, rok od roku roste a během posledních deseti let se ztrojnásobil. Zatímco ve školním roce 2012/2013 bylo podle údajů ČSÚ na území ČR 105 soukromých základních škol se 7731 žákem, v loňském školním roce bylo škol už 298 a navštěvovalo je 25 278 dětí. Do této statistiky se nepočítají další stovky dětí, které jsou v domácím vzdělávání a navštěvují tzv. komunitní školy, jež nejsou v rejstříku MŠMT.