Otcovský charakter podle jeho názoru chybí drtivé většině dětí. Věří, že větší množství učitelů ve školkách by jim tento deficit mohlo alespoň částečně nahradit. Moc šancí na změnu ale nevidí. Nyní se jako vysokoškolský pedagog snaží svým studentům předat nejen nadšení pro profesi, ale také uvědomění, jak velký má smysl.
Lidovky.cz: Jaké pro vás bylo stát se učitelem v mateřské škole?
Ze začátku šokující. Ocitnout se v obklopení samých žen není úplně běžné. Automaticky jsem zaujal speciální pozici. Upřely se na mě všechny oči. Buď se mi ustupovalo, nebo se na mě kladly přemrštěné nároky. Brzy jsme si ale na sebe s kolegyněmi zvykli.
Děti na mě vždy reagovaly velmi pozitivně. Moje přítomnost pro ně byla zajímavá. Mnoho z nich vyrůstá v obklopení žen. A najednou nastala změna. Mužský prvek přináší do osobních vztahů i vzdělávání zcela jinou dynamiku. S dětmi jsem hrál fotbal, ragby, tahal jsem s nimi dřevo z lesa. S tím se běžně nesetkávají.
Lidovky.cz: Chybí mužský element dětem i doma?
Ano. V rodině mých kamarádů odjíždí táta do práce v šest ráno a vrací se v šest večer. Takový je standard mnoha rodin. A to se bavíme o funkčních rodinách.
Děti z rozvrácených rodin s tátou běžně stráví jeden víkend za 14 dní. Obzvláště u nich bylo možné vidět, jak jim mužská role podvědomě chybí. Hodně se na mě fixovaly. Měl jsem dobrý pocit, že jsem dětem otcovský charakter mohl nahradit.
Kdybychom měli ve školkách více mužů, mohlo by se to dít na mnohem větší bázi. V současné době u nás učí 250 mužů a 35 tisíc žen.
Lidovky.cz: Lze muže k tak specifickému povolání vůbec motivovat?
