„Dítě potřebuje cítit, že je ve škole vítané. Potřebuje dostatek pohybu i odpočinku. Nemůžeme na děti pořád jenom mluvit, to nevede k lepšímu učení,“ říká. V Praze vystoupila na konferenci s názvem Trauma respektující přístup jako klíč k podpůrnému prostředí ve škole, který pořádala nevládní organizace Society for All.
Lidovky.cz: Centrum Intricate Roots na svém webu uvádí, že vaším cílem je „proměňovat vzdělávací systém skrze neurobiologický přístup citlivý k vývoji“. Co si pod tím mám představit?
Myslíme si, že náš vzdělávací systém a školy se hodně vzdálily tomu, jak funguje mozek. Málokterý učitel se toho během studia pedagogiky dozví dost o fungování mozku a o tom, jak mozek vstřebává informace. A to je problém, protože jeho úkolem je, aby dennodenně působil na mozky dětí. Když se lidé učí, vznikají nová spojení mezi neurony, a mozek se tak neustále přetváří. Velkou roli v tomto procesu hraje také stres.
Odborníci na vzdělávání často mluví o takzvané „zóně nejbližšího vývoje“, kde se dítě nejefektivněji učí. Jenže tato zóna nevypadá pořád stejně. Rozšiřuje se a zase zužuje podle psychického i fyzického stavu žáka. A to stejné mimochodem platí i o učitelích. Hodně se mluví o tom, že by se vzdělávací systém měl změnit pro žáky, ale on není ideální ani pro učitele.
Lidovky.cz: Jak vaše centrum konkrétně pomáhá ve školách?
Stává se, že k nám přivedou dítě, kterému se nedaří, jsou s ním problémy. My ale málokdy řešíme jen toho individuálního žáka, protože jako školák prostě fungujete uvnitř systému. Na ten my se podíváme a zkusíme navrhnout změny, aby byl víc v souladu s vývojem dítěte. Dám příklad: je vám devět let a chodíte do čtvrté třídy. Upřímně řečeno, očekávat od vás, že budete 45 minut tiše sedět a soustředěně pracovat, je prostě neadekvátní vývojovému stupni, v němž se nacházíte. Spousta podobných požadavků, které na děti klademe, je přehnaných.