Petr Rezek kdysi ve stati Česká filosofie a její doba diamantová, napsané k příležitosti čtyřicátého výročí smrti Jana Patočky, přirovnal činnost některých svých filosofujících kolegů z disentu k amatérské hře na klavír. Co už samouk ve vyšším věku nedožene v technice, píše Rezek, může se pokusit vložit do výrazu a vroucnosti přednesu.
Jsme loutkami novodobého otrokářství, jen o tom nevíme, říká filozofka Hogenová |
Tak je to v pořádku; leckdy je hra samoukova zajímavější než chladné preludování profesionálů. Problém je, když svůj handicap začne vydávat za novou interpretační školu a u toho se zaklíná autentičností a životem v pravdě, plynoucími ze zásluh, jež měl v těžké době na udržování skomírajícího intelektuálního života. Samu pojmovou práci, kterou jde předat dál, tím ale nenahradí, a slova jako areté, alétheia či paideia mohou z jeho úst znít podobně jako repliky shakespearovských herců pronášené sebevědomě mimo jeviště.
