Za ta léta, co jsme se potkávali, a potkávali jsme se méně, než bych si býval dnes přál, jsme se nikdy nepohádali a to přesto, že já jsem v mnoha a mnoha případech měl na svět kolem nás úplně jiný názor, než Ty.
Ve velké většině našich "pří" jsi měl pravdu i tam, kde jsi tvrdil něco jiného, než velká část světa, k němuž jsme se hlásili a kde Ty jsi byl mnohem uznávanější autoritou, než tady doma. V tom, jak jsi nikdy nenapadal cizí, byť z Tvého pohledu zcela pomýlené názory a prostě jsi jen sdělil ten svůj, byl pro mě základ toho Tvého džentlmenství, kterého jsem si nejen já, ale i spousta jiných tak vážil.
Den předtím, než jsi umřel, jsem si konečně přečetl seznam, na němž mě jakýsi Bartoš zařadil mezi "pravdoláskaře". Vedle mého středoevropanství tam jako "cejch" je uvedeno členství v naší "české pobočce CFR", neboli Radě pro mezinárodní vztahy. Vždy jsem byl trochu hrdý na to, že jsi mě napsal mezi zakládající členy, a z dnešního pohledu bylo úžasné, jaká společnost se v hotelu Hoffmeister díky Tobě scházela.
Jako politik jsi možná mockrát prohrál, ale nikdy jsi nepřestal, jak to hezky zní v polštině, "válčit". Když jsem se před několika lety dozvěděl, ještě předtím, než to vešlo v obecnou známost, že bys mohl být prezidentským kandidátem, řekl jsem tehdy diplomatovi, který se mi s tím svěřil, že bys byl určitě dobrým prezidentem. Protože máš mnoho vlastností, které jsou u prezidenta nezbytné - odvahu, velkorysost, toleranci.
Pokud jsem Ti to ještě neřekl, tak pro mě jsi byl a zůstáváš hned po Havlovi nejdůležitějším mužem listopadu 1989. A taky skvělým novinářem, kterému já a všichni mí kolegové můžeme děkovat za to, že pracujeme v Lidových novinách, jež i díky tobě vstaly v roce 1988 z mrtvých.
Kdyby se to povedlo Tobě, tak dej vědět. Protože lidi, jako Ty, nám tu chybí a vždycky chybět budou.
Měj se tam na tom druhém břehu co nejlíp a drž nám, prosím, palce. Budeme to tady bez Tebe potřebovat.
Sbohem Jirko. A díky za všechno.
Luboš
