Tohle zrovna nebyl ten případ.
Jsme tu od kromaňonce nějakých 1300 generací. Boj o autorství je tu nějakých 200 let tzn 10 generací. Ten hardcore copyright na všechno posledních 5. Čas je v hájení autorství důležitý pojem. A debata v otázce racionálního krácení časový ochrany copyrightu je na vrcholu. Zrovna tento týden proběhla informace o rušení patentů f. Rambus který ždíme výrobce už hafo let.To u čem se bavíte Vy. Je spíš otázka pro akademickou půdu. Jak udržet peníze v základním výzkumu, který dodává know-how do komerční sféry.
Tzn je tu určitá asymetrie. Veřejná sféra zaplatí ten nekomerční výzkum, převezme výsledky sféra komerční a ta si zapatentuje aplikaci nekomerčního výzkumu a tím brání dálšímu rozvoji. Tzn minimálně racionalizovat dobu po kterou může takovýto patent omezovat ostatní.Tzn autoři placený z veřejnýho budgetu jsou placeni již během jejich tvorby a výsledek by měl patřit veřejnosti. Je to zaplacený. Autoři a vědátoři v soukromém sektoru vyvájaj bádaj na zakázku tzn tam je to určení komu patří výsledek jasnej.
Pak tu máme tvorbu postavenou na lidové tvořivosti. Kde podklady dodávají ty generace před tím a následující generace jen na tom pokračují.
Jde prostě o to , že každá informace ať pochází z jekehokoli segmentu se po určité době stává součástí veřejných znalostí a povědomí. A vtu chvilku nemůže být nárokována žádná platba.
Tzn já nikomu neupírám právo na autorství, jen je prostě ošemetná valuovat jeho osobní autorskej přínos.
Pokud se bavíme o hudbě, knihách, muzice a filmech,hrách. Tak tam je to přeci jasné, struktura trhu se mění počet zákazníků díky internetu nepočítatelně narostl a trvat na starejch cenovjch modelech a prodejních principech je prostě to co brání tomu aby každej dostal zaplacíno tak jak by si zaswloužil. Myslet si , že můžu prodávat film za 1000 kč jako když byl trh 20x menší a náklady na distribuci 100x větší je prostě naivita a nesmysl. Tzn autoři nebo ti co je ovládají účelově nereflektují vývoj v tržní ekonomice.
Tržní ekonomika a její principy není žádné dogma a i forma tržní ekonomiky se mění v čase. Je to logický, protože podmínky a znalosti prostředí se mění taky.
DIstribuce zisku není racionální. Krize jasně ukázala, že zisk je privatizovaný a dluh je veřejný. Tzn každej jednotlivec by měl být od počátku zainteresovaný v zisku i ve ztrátě. Například vývoj v otázce surovin. Dokud jich bylo dost, nebo se to neřešilo. Zisk byl budován z toho jak se to neřešilo. Teď se to řešit bude a náklady na to neponesou ti, kteří se maj nahrabáno z dob iracionálního přístupu k surovinám, ale jen koncáci.
Tzn z mého pohledu problém s autorstvím, je vytvořenej právě nereflektováním změn ve strukturách trhu a změn v celém fungování ekonomiky. Prostě svět je rychlejší a i vázaní na autorství by mělo končit úměrně rychleji. A životnost autorství na internetu, tzn vytvoření na základě samotnýho internetu, by mělo být adekvátní k tomu jak to autorsttví vzniklo.
Ale každopádně je to o racionálním přístupu jednotlivců. Když jdu na koncert kapely a zaplatím 1000kč za koncert. Nevidím důvod proč bych měl platit za to a samé v elektronické podobě znova. Když už to je jen kopie v hodnotě 0,001 haléře. toho co jsem zaplatil a konzumoval a tím to pro mne přislo o jakoukoliv hodnotu. Není to rohlík, kterej si stále po koupi užiju jako by to byl ten první., To platí i pro film proč platit vícekrát za to a samé. S hrama platím za čas který se u nich bavím. Při půměrném platu 140 kč na hodinu například v ČR nemůže nikdo předpokládat , že někdo bude platit víc za hodinu zábavy.
Prostě pro autory je lepší větší trh za menší procentuelní zisk z každé kopie. A HLAVNĚ mít na sebe navěšeno co nejméně příživníků. Budoucnost je ve zjednodušeném tržním principu. ZÁKAZNIK je INVESTOR. Je to jediná možnost aby se spotřebitel jednou neprobudil s holým zadkem jako otrok vlastní vyprodukované hodnoty, kterou si zapoměl vyzvednout.