Bravo
Se stošestkou mám zatím zkušenosti střídavé, především v počátcích se úřadu (městská část) podařilo mne "utahat" obvykle mimoběžnými odpověďmi- zoufalá situace, kdy úředníci i jejich vedoucí mají čas i lidi na to, psát opakované vytáčky.Nepotvrdily se časté protiargumenty, že veřejná správa bude zahlcena potížisty. V mém okolí se běžně setkávám s hořkými stesky lidí kteří byli opakovaně verbálně odbyti, v soukromí si pak stěžují. O existenci 106ky nemají tušení, pokud ano, odmítají ji použít aby se u úřadu nedostali do nemilosti, písemný dotaz chápou tak, že budou vnímáni jako původce konfliktu. Občan, který se ptá, je obvykle méně ochotný si (s prominutím) nechat nasrat na hlavu, což zatím většina veřejnosti ano. Část veřejnosti resp.partnerů úřadu se pokouší svůj cíl dohodnout "neformálně", oboustranná korupce (pokud se týká jich samotných) je vnímána jako přirozená věc. U příležitosti známého počinu pana Michálka chci zmínit podobné téma, právně nejasné:NAHRÁVÁNÍ jednání na úřadu vlastního jednání, nikoliv úředníka v soukromí apod. Jsou k tomu tyto důvody:1) Vycházím z předpokladu rovnosti účastníků jednání ta v současné době často chybí. Pokud úředník lže (zkušenost s referenty resp.vedoucími stavebního úřadu, odboru majetku, investic, životního prostředí ) jde dnes o tvrzení proti tvrzení. V případném sporu úředníka podpoří kolega, občan je bezmocný.2) Jednání v pracovně na úřadu je jednání ve veřejném prostoru. Mimo ta pracoviště kde se jedná o osobních problémech (odb. sociální, zdravot.) v naprosté většině nejde o neveřejnou věc, jednání by teoreticky mohl být přítomen kdokoliv třetí. Tedy i diktafon.3) Úředník z principu nemá právo dohadovat nic nelegálního. Pokud tak nečiní, nemá se čeho bát. Podmínkou je, že občan zaznamenává pouze úřední jednání a záznam neupravuje.