Historické centrum Českého Krumlova letos zajímá nejen turisty ze všech koutů světa, ale je také předmětem diskusí o projektu Kateřiny Šedé. Má smysl uměle oživovat místa, která už pohltil turistický ruch? A pokud ano, jakou formou? Kurátorkou projektu je ředitelka Egon Schiele Centra Hana Lazarowitz Jirmusová, která si ale zároveň klade jinou otázku: při oslavách výročí republiky se stále mluví o velkých dějinách a slavných umělcích, proč se ale málokdy zmiňují ženy? Řada z nich byla na stejné profesionální úrovni jako muži, jen neměly možnostse ve své době prosadit. „Spočítala jsem si naše výstavy a za těch 25 let jsme měli osmdesát procent výstav umělců. Rozhodně to nebyl záměr, ale určitě je na čase konečně splatit tenhle dluh vůči ženám-umělkyním,“ říká kurátorka.
Židle a stůl
Souborná výstava Úšklebek století. Prolínání epoch v režii Jiřího Koláře |
Největší prostor ve třípatrové galerii je věnován české malířce Marii Blabolilové. V uplynulých letech měla menší výstavy v Praze či v Jihlavě, toto je poprvé, kdy můžeme vidět její tvorbu jako celek. Zdánlivě banální motivy (židle, stůl, okno) opakuje v mnoha variantách a přesto nikdy nenudí. Každý obraz vyžaduje naši trpělivost, nepředjímat, že mezi spoustou malých bodů je „jen židle“, za jejím obrazem je totiž něco mnohem podstatnějšího. Vnitřní klid. Jiný klid najdeme v grafikách Anny Mackové, která byla doposud známa především jako dlouholetá přítelkyně Josefa Váchala. Pocházela z bohaté rodiny a rodiče její zájem o výtvarné umění brali jako zajímavé hobby. Chodila do kurzů kresby a malby, ale nikdy neměla možnost profesionálně představit svojí práci. Symbióza s Váchalem je nejvíce vidět u série Prášilská papírna, kde Váchal napsal stručnou historii této firmy a Anna ji ilustrovala.
  |
Moje superhrdinka
Klidné životy velmi dobře „narušuje“ Toybox, která je známá především díky komiksu Moje kniha Vinnetou. Ten částečně vznikal právě v Krumlově, kde autorka bydlela měsíc v zahradní domku Egona Schieleho a pracovala na této komiksové sérii o životě squatterů. V roce 2014 se do Krumlova vrátila, aby nastavila zrcadlo turistům, kteří si fotí v centru města jedno selfie za druhým. Vytvořila sérii rozměrných street artových obrazů, kde glosovala typické chování turistů. Její letošní prezentace je zatím nejrozsáhlejší: Toybox obsadila celé přízemí galerie, její obrazy prorůstají na všechny zdi a do všech zákoutí. Tentokrát to není jedno téma, ale hned několik: vedle portrétů jejích nejbližších jsou tu i tváře lidí bez domova, kterým Toybox dlouhodobě pomáhá. Představuje nám například Helenu na civilním portrétu a pak její jinou podobu. „Namalovala jsem ji jako superhrdinku, protože sisehnala práci a dostala se z ulice. Její obraz se vydražil na aukci a peníze pomohly dalším lidem bez domova,“ říká autorka.
Oživená hmota
Dalším zajímavým počinem je komorní výstava japonské designérky Ikuko Miyazaki, která se v 90. letech poprvé setkala s tvorbou Egona Schieleho. „Nestačily jí pouze reprodukce obrazů, měla pocit, že se potřebuje dotknout jeho postav. Za ty roky, kdy vedu naše centrum, jsem měla spoustu nabídek vystavit variace na Schieleho tvorbu. Většinou to byli autoři, kteří se jen snažili napodobit jeho styl, práce Ikuko mě ale zaujala nejvíc, protože nabízí zcela jiný pohled na slavné kresby,“ říká kurátorka. A opravdu, když se díváte na známé figury a pak je vedle vidíte zhmotněné, máte pocit, že to je neobvyklá hra. Na umělce a jeho přítomnost mezi námi.
Egon Schiele Centrum, Český Krumlov, do 4. 11. (v galerii jsou vystaveny také práce Bernadette Huberové, Magdaleny Rajnišové a Evy Prokopcové) |
