Aktivní reformátoři a pragmatičtí liberálové účinně spojili síly a zmobilizovali své voliče, aby porazili konzervativce hned ve dvojích íránských volbách. Tak by se daly shrnout události v pátek 26. února, kdy Íránci hlasovali jednak o složení 290členného parlamentu, jednak o tom, kdo dostane osmiletý mandát pro členství v 88členném Shromáždění znalců – sněmu předních duchovních, kteří mají právo odvolat, ale především jmenovat nejvyššího vůdce země. Výsledky nejsou sice ještě definitivně sečtené, ale trend je jasný už od víkendu.
„Všech třicet lidí z předních příček teheránské kandidátky se dostalo do parlamentu,“ shrnul ministr vnitra Abdol-Rezá Rahmání Fazlí, že tábor podporující liberálního prezidenta Hasana Rúháního získal všechna místa přidělovaná zákonodárcům voleným za hlavní městi Teherán. Ze Shromáždění znalců zase voliči „vyhlasovali“ jeho dosavadního předsedu konzervativního klerika ajatolláha Mohammada Jazdího i známého radikálního fundamentalistu ajatolláha Mesbáha-Jazdího.
Přeskupení táborů
Na proreformně orientovaných kandidátkách se přitom objevila řada politiků, které by Íránci čekali spíš v opačném táboře. Liberálové to vysvětlili tím, že velká část jejich původních kandidátů byla z voleb předem diskvalifikována, a proto museli listiny doplnit „co nejmenším zlem“. Britská analytická skupina Tehran Bureau však nabídla i jiné vysvětlení.
Ve volbách prý ustoupilo do pozadí dělítko reformátoři versus konzervativci a tábory se přeskupily podle svého vztahu k nedávné průlomové mezinárodní dohodě o íránském jaderném programu |
Ve volbách prý ustoupilo do pozadí dělítko reformátoři versus konzervativci a tábory se přeskupily podle svého vztahu k nedávné průlomové mezinárodní dohodě o íránském jaderném programu, podle níž teheránský režim výrazně omezil nukleární aktivity výměnou za razantní osekání mezinárodních sankcí.
Na kandidátce stojící za prezidentem Rúháním se tak objevil i jeho nominální politický oponent – konzervativní šéf parlamentu Alí Lárídžání. „Lárídžáního přitom před volbami podpořil i velitel zahraničních jednotek Revolučních gard generál Kásem Solejmání, což jen potvrzuje, že jaderná dohoda má širokou podporu politických elit,“ napsal Gareth Smyth z Tehran Bureau. Volby dal s jaderným kompromisem do souvislosti i americký analytik íránského původu Trita Parsi.
Radikální konzervativci se podle něho snažili přijetí dohody sabotovat právě s ohledem na své volební vyhlídky. „Věděli, že pokud dohoda uspěje, Rúháního tábor to zužitkuje nejen v těchto volbách, ale i dlouhodobě,“ napsal Parsi. A dodal: „A motivace řady republikánských kongresmanů v USA, kteří se rovněž snažili dohodu s Íránem zablokovat, se příliš nelišila – i u nich hrála snaha zmařit jakýkoli Obamův úspěch na mezinárodní scéně větší roli než detaily jaderné dohody.“
Další obrušování hran
Po volbách v islámské republice v pátek 26. února je každopádně možné konstatovat, že cesta k dalšímu obrušování hran ve vztazích mezi Íránem a Západem je prošlapanější než kdykoli předtím. Zatímco však íránští odpůrci smiřování si nyní lížou rány, jejich protějšky v USA mohou mít brzy navrch.
Po volbách je možné konstatovat, že cesta k dalšímu obrušování hran ve vztazích mezi Íránem a Západem je prošlapanější než kdykoli předtím |
„Íránské vedení dlouhodobě americkému establishmentu příliš nedůvěřuje, protože politika USA se může velmi často a razantně měnit,“ řekl nedávno Lidovým novinám Hasan Ahmadíján z vlivného teheránského Střediska pro strategický výzkum. „Stačí připomenout, že jeden americký prezident, George Bush, nařídil invazi do Iráku a jeho nástupce Barack Obama pak zase zavelel ke stažení. I nyní bude politika USA hodně závislá na výsledku prezidentských voleb,“ dodal íránský analytik.
Vyslovil se tak ještě předtím, než začal své zahraničněpolitické vize naplno formulovat vůdčí kandidát amerických republikánů miliardář Donald Trump.
