Důsledky morové a koronavirové epidemie se částečně podobají

Ve středověku zasáhla Evropu a celý tehdy známý svět epidemie moru. Šířila se neúprosně a nikdo jí nebyl ušetřen ve všech společenských skupinách, chudí i bohatí, mladí i staří. Počet obětí se odhaduje na 25 milionů, třetina tehdejšího počtu obyvatel Evropy. Přispěla ke zhrubnutí mravů, bezohlednosti, oslabení autority institucí a k nárůstu kriminality.

Středověkou evropskou společnost formovalo křesťanství, a proto byla morová epidemie dle mnohých trestem božím za hříchy. Pro tehdejší i pozdější učence byla její příčina komplikovanější, ale jejich snaha ji najít narážela na stejné překážky jako v případě současné koronavirové epidemie. Pomohl ji odhalit i německý lékař a historik Klaus Bergdolt svou knihou Černá smrt v Evropě.

Interdisciplinární přístup

Černá smrt vznikla v Asii a v přístavech Středozemního moře si námořníci vyprávěli, že v Číně již nějakou dobu umírá mnoho lidí na hrůzostrašnou nemoc. Její vstupní branou do Evropy bylo hlavní město Byzantské říše Konstantinopol, kterou morová epidemie zasáhla v roce 1347. Dobové zápisy však vycházejí z antického dějepisectví, jež má sklon zveličovat, proto hovoří o více než miliardě mrtvých, což je nesmysl, protože v celé Evropa v té době žilo okolo 75 milionů lidí.

Bergdolt jako historik vychází z dochovaných záznamů dodávek mouky a dalších potravin do Konstantinopole, které byly přesné a nepřeháněly, a proto z nich odvodil skutečný počet jejích obyvatel. Doboví kronikáři si však nevymýšleli při popisu příznaků nemoci. Aniž by ji znali, detailně zachycují projevy dýmějového a plicního moru. Dýmějový neboli bubonický mor způsobuje bakterie Yersenia pestis a šíří jej blechy přenášené především krysami, které jej na rozdíl od koček, psů a koňů nedostanou.

Po kousnutí blechou se zanítí lymfatická soustava a vznikají boule či „dýměje“, nežity, v oblasti mízních uzlin. Inkubační doba je dva až šest dnů, postižený je unavený, má horečku a bolí ho hlava. Zánět lymfatických uzlin se mění v hnisající vředy a nastává sepse. Okolo 60 procent nakažených zemře. Plicní neboli pneumonický mor způsobuje také bakterie Yersenia pestis, ale přenáší se kapénkově. Projevuje se těžkým zápalem plic a je mnohem nebezpečnější než dýmějový mor – umírá na něj více než 90 procent nakažených.

Obyvatelé Konstantinopole neznali bakterie ani virové infekce a žili i z dnešního hlediska v katastrofálních hygienických podmínkách. Bergdolt jako lékař poznal symptomy nemoci a podle popsaných příznaků stanovil formu moru a na základě počtu obyvatel Konstantinopole jejich úmrtnost. Jeho interdisciplinární přístup objasnil skutečnou příčinu morové epidemie a upřesnil počet mrtvých.

Hledání vysvětlení

Středověká společnost se s vysvětlením božího trestu nespokojila a hledala i pozemského viníka odpovědného za morovou epidemii. Stala se jím židovská komunita, protože otrávila studny křesťanů. Na úvahu, že by mohlo jít o přenosnou infekci, nebylo tehdejší obyvatelstvo zralé, navzdory zoufalství ze ztráty nejbližších a všudypřítomné smrti si však našlo čas na pogromy, jež byly v letech 1348 a 1350 největší až do holocaustu na konci první poloviny 20. století.

Morová epidemie dostala Evropu do morální, ekonomické a politické krize. Konstantinopol se z této katastrofy již nikdy nevzpamatovala a v roce 1453 ji dobyli osmanští Turci. Osmanská říše expandovala do Evropy a v letech 1529 a 1683 neúspěšně obléhala Vídeň. Mor není koranvirus a historie se neopakuje, ale Bergdoltova kniha ukazuje paralely se současnou epidemií.

Ve 13. století se stabilizovala mongolská říše a otevřely se obchodní cesty až ke Středozemnímu moři, které hrály důležitou roli při šíření morové epidemie z Asie do Evropy. Obchodní výměna v minulosti a současná globalizace nejsou jen záležitostí ekonomiky, ale přispívají i k migraci, exportu ideologií a v neposlední řadě k šíření nemocí.

Podobná je i atmosféra strachu kvůli neznalosti. Obyvatelé Konstantinopole nevěděli, jak důležitá je hygiena, a že nákazu mohou přenášet krysy nebo člověk na člověka. U nákazy koronavirem je informační chaos podobný. K délce inkubační doby, přenosu a vyvrcholení epidemie se vyjadřují experti, kteří si však často protiřečí. Nesrozumitelnost vede stejně jako ve středověku k panice a neracionálním opatřením.

Obyvatelstvo zasažené morem hledalo vysvětlení a odpovědi nacházelo v božím trestu i v židovské komunitě. Dnes to jsou vedle experimentů ruských tajných laboratoří, čínských nebo amerických výzvědných služeb i konkrétní lidé, například zakladatel Microsoftu Bill Gates, který má údajně na koronavirus patent a profituje z šíření epidemie.

Sporná ochrana obličejů

Morová epidemie vyvolala v Evropě hospodářskou krizi, jež trvala až do 15. století, obrovské přerozdělení majetku po zemřelé třetině obyvatel a společenské změny srovnatelné s těmi v komunistických zemích ve 20. století. Úbytek lidí na venkově a migrace přeživších do měst přerušily zásobování potravinami a hlad se stal běžný. Koronavirová epidemie přerušila dodavatelské řetězce globální ekonomiky. Zastavení čínských firem zviditelnilo závislost zbytku světa na Pekingu, například 40 procent základních složek pro antibiotika se vyrábí v Číně.

Evropa se ve 14. století nacházela v duchovní krizi. Křesťanství bylo především v Itálii a Francii stále častěji kritizované. Katolická církev však reformy nechtěla a oslabovalo j i papežské schisma a v osobě Jana Husa nástup reformace. Současní Evropané jsou dezorientovaní, pochybují o politickém systému, což ukazují populistická hnutí, a brexit odhalil problém, jak by měla v budoucnu Evropská unie vypadat.

Není totiž jednotná a v zahraniční politice je papírovým tygrem, jenž bezradně pozoruje chaos na své východní a jižní hranici. Dobytí Konstantinopole, centra oslabené Byzantské říše, Turky v roce 1453 bylo na začátku jejich expanze do Evropy. Dnes se Turecko v Sýrii snaží oživit osmanské ambice a prosadit své cíle vydíráním Evropy miliony migrantů.

V neposlední řadě mají morová a koronavirová epidemie společnou ochranu obličejů. Ve středověku se lékaři chránili maskami připomínajícími prodloužený ptačí zobák, ve kterém byly byliny a vonné oleje chránící před zápachem. Dnes se obyvatelstvo chrání rouškami, o jejichž účinnosti z medicínského hlediska se stejně jako ve středověku vedou spory.