S povděkem jsme zaznamenali, že se o nemocnicích začíná otevřeně mluvit jako o ekonomických jednotkách. Jsou to podniky s náklady, výnosy, personálem, hospodařením a – nyní v době koronaviru – i vážnými problémy. Žádat rychlé uvedení do normálního provozu i finanční pomoc od státu je navýsost legitimní. Lze však dělat dobrou věc ze špatných důvodů. Když se Otázky Václava Moravce obrátí z diskusního pořadu na komorní kvarteto, kde si hosté i hostitel notují na společné téma, je třeba se mít na pozoru. Co zaznělo v OVM 26. dubna?
Loni se chřipkou u nás nakazilo přes 900 tisíc lidí, zemřelo jich kolem 1500. Reprodukční číslo R0 nemoci covid-19 (tedy kolik dalších lidí se nakazí od jednoho nemocného) je kolem 3, ale u spalniček asi 18. Světová zdravotnická organizace WHO údajně neumí dávat čísla do kontextu a ve výsledku média straší lidi. Koronavirus je neuvěřitelně marketingově zdatný. Uvedená čísla mohou být sice technicky správně, ale jsou účelově posazená do jiných souvislostí.
Vážnější problém než chřipka
Kontext diskusního pořadu osvětlily titulky již zkraje týdne. Na prvních stranách novin se uvádělo – stát oddluží „svoje“ nemocnice. To je přirozené, až na to, že není třeba používat v tomto úsilí argumentační fauly jak stodola. Takže fakta: covid-19 ohrožuje primárně lidi nemocné něčím. Takových je mezi staršími více. Je však schopen skolit i mladé a zdravé.
Způsobuje onemocnění plic, které se na nic nepodobá. I při mírném průběhu může zanechat na plicích trvalé následky. Způsobuje zvýšené srážení krve, následné ucpání žil i tepen, z čehož se objevují mozkové mrtvice u třicátníků bez jakýchkoli jiných příznaků. Může nastat velmi dramatické zhoršení jinak stabilizovaného pacienta. Smrtnost je okolo 0,5 až jedno procento, což je zhruba o řád vyšší než u „sezonní“ chřipky, kde se bavíme o promile. Infekčnost covid-19 je při šíření bez zábran 70 až 80 procent, zatímco u chřipky kolem deseti procent.
Dle jednoduchých počtů si lze představit, že covid je asi 80krát vážnější problém než chřipka. Protilátky budou mít ve zdravé populaci jednotky procent lidí. Stále však nevíme, zda po překonání covid-19 vzniká imunita, a na jak dlouho. Jsou popsány opakované infekce již jednou vyléčených. To znamená, že při jakémkoli dalším střetu s koronavirem bude populace takzvaně imunologicky naivní, jako že se s ním nikdy nesetkala. |
Dle jednoduchých počtů si lze představit, že covid je asi 80krát vážnější problém než chřipka. Protilátky budou mít ve zdravé populaci jednotky procent lidí. Stále však nevíme, zda po překonání covid-19 vzniká imunita, a na jak dlouho. Jsou popsány opakované infekce již jednou vyléčených. To znamená, že při jakémkoli dalším střetu s koronavirem bude populace takzvaně imunologicky naivní, jako že se s ním nikdy nesetkala. Asi deset procent infikovaných bude mít příznaky a z nich asi deset procent bude potřebovat hospitalizaci a z nich možná pět procent intenzivní péči.
Kdyby šíření nic nebránilo, bude zasaženo 70 procent obyvatelstva, tedy sedm milionů lidí, z toho 700 tisíc bude mít nějaké klinické projevy, 70 tisíc z nich bude vyžadovat hospitalizaci a polovina z nich (tedy pět procent z těch, kteří mají klinické příznaky) bude vyžadovat intenzivní péči, možná až plicní ventilaci. To je zhruba 35 tisíc lidí. To je asi 60 procent VŠECH akutních nemocničních lůžek ve státě a asi 35násobek kapacity intenzivních lůžek připravených pojmout vážně nemocné dnes.
Pro pořádek – spalničky s R0 18 (nebo chcete-li příušnice s R0 10 až 12) se nepotkávají s „imunologicky naivní“ populací, ale s očkovanou populací na úrovni okolo 90 procent. Proočkovanost klesá, proto i spalničky jsou problém. Srovnávat R0 spalniček a covid19 je však faul na posluchači.
Infektologové a epidemiologové
Odborná veřejnost se dělí na chřipkaře a alarmisty. Ti první v sobě zahrnují podmnožinu „promořovačů“. Jednoho mají i ve Švédsku. Anders Tegnell (švédská verze Romana Prymuly) je ve svých úvahách o dosažení imunity národa stejně „srozumitelný“ jako filmy Ingmara Bergmana. Chvíli to fungovalo. Modus operandi v zemi trochu nahrává „řízenému mezilidskému ochlazení“. Běžný Švéd mimo Stockholm možná za celý život neviděl více než 50 lidí pohromadě a i ti byli od sebe aspoň metr (vypravěčská nadsázka).
Společnou zprávou infektologů a epidemiologů je, že rychlým uvolňováním opatření nebo „rozvolněním protipedemických mravů“ v průběhu léta můžeme čekat ve druhé polovině roku další významnou vlnu onemocnění |
Koncept se v posledních týdnech trochu drolí, zejména kvůli číslu více než 20 covidových mrtvých na 100 tisíc obyvatel (v Česku dva a něco). Sázka na odpovědnost Švédů má také své trhliny, žijí téměř normálně, jako by se nechumelilo. Navzdory doporučením. Epidemiologové obecně varují. Vcelku tiše, protože nechtějí být obviňováni z rdoušení ekonomiky, potažmo za kolaterální oběti ekonomických dopadů. Nejde pouze o odborníky naše.
Třeba Lars Schaade, viceprezident Institutu Roberta Kocha v Berlíně. Úvodních deset minut tiskové konference z 24. dubna stojí za zhlédnutí (Twitter @RKI). Společnou zprávou infektologů a epidemiologů je, že rychlým uvolňováním opatření nebo „rozvolněním protipedemických mravů“ v průběhu léta můžeme čekat ve druhé polovině roku další významnou vlnu onemocnění.
Nabádání k opatrnosti
Že nemocnice krvácejí na peníze? Že potřebují normálně fungovat?O tom není nejmenšího sporu. Je to však jako s opatřeními proti epidemii. Podle Městského soudu v Praze nejsou špatná sama o sobě, ale měla být vyhlášena podle jiného zákona, než byla. Podobně nemocnice potřebují peníze, ale proč přitom argumentovat epidemiologickými bludy? Ať se nám to líbí, či ne, uvádění skutečných čísel a nabádání k opatrnosti (co „chřipkaři“ označují za strašení) je přijatelnou taktikou k dosažení „compliance“ (neboli uposlechnutí) s opatřeními.
Ať se nám to líbí, či ne, uvádění skutečných čísel a nabádání k opatrnosti (co „chřipkaři“ označují za strašení) je přijatelnou taktikou k dosažení „compliance“ (neboli uposlechnutí) s opatřeními. Jediný způsob, jak zabránit epidemii s fatálními dopady i na ekonomiku, je lockdown – karanténa. |
Jediný způsob, jak zabránit epidemii s fatálními dopady i na ekonomiku, je lockdown – karanténa. Možná má plukovník doma Umění války od Sun–c’ a vyčetl, že nejlépe vyhraná válka je ta, kterou nebylo třeba vést. Není lepšího důkazu správnosti této teze než přespoloviční kapacita českých lůžek intenzivní péče zejících prázdnotou. Rada čínského umělce války vyhrála (zatím první) bitvu nad čínským virem. Jsou to všechno paradoxy.
Skutečnost, že zdravotnictví se – mimo mnohé jiné – týká peněz, je nabíledni. Tak se o něm bavme jako o ekonomické činnosti. Ale nepoužívejme k tomu vějičku nemocí tak, že některé budeme malovat načerno a jiné zlehčovat. Chtělo by to občas položit karty na stůl a říct si, jak to celé je. Čekat na to, až se zase profesor Dušek někde na mikrofon přeřekne a vysvětlí realitu ve všech barvách a nuancích, takové okénko do hlubin statistikovy duše se nám již tak brzy neotevře. A že zdravotnickým číslům rozumí jako málokdo. Škoda.
Text vyjadřuje autorův osobní názor
