Pořád jsme normální týpci z vesnice, říkají členové Divokýho Billa

Lidovky.cz: Proč právě Amerika 50. let, jak vás takový model koncertu napadl?Adam Karlík: Prostě se nám to líbilo. Pokaždé přemýšlíme, čím koncerty oživit a tento model připadal celé kapele nejschůdnější. Vybízejí k tomu i prostory koncertů. Jelikož jedeme akustické turné, pojali jsme ho tentokrát komorněji - hrajeme převážně v kulturních domech a v klubech.

Roman Procházka: Každý koncert je pojat od začátku do konce jako tříhodinová nepřerušující se show. Na jejím začátku jsou divadelní skeče, potom vystoupí předkapela Jelen, následuje další dramatická scénka a pak hrajeme my. Do baru postaveného na pódiu k nám někdy zveme i fanoušky.

Adam Karlík: Celá scéna stojí na tom, že si dvě kapely přijely zahrát do baru. Herci vystupují jako součást tohoto představení, v rolích barmanů nebo pořadatelů akce. Na koncertech máme taky hosty, dudáka Vojtu Kalinu z Pipes and Pints a Rafana z Queens of Everything, který hraje na kontrabas a na banjo. Oba kluci s námi nahráli poslední desku, ke které turné jedeme.

Roman Procházka (Divokej Bill)

Lidovky.cz: Jak na netypické divadelně-hudební aranžmá reagují fanoušci?Karlík: Jak kde. Někteří lidé nejsou otevřeni novým věcem a koncert vypískají. Většinou se ale fanoušci do atmosféry zapojí a baví je to. Ohlasy máme převážně pozitivní.

Procházka: Zapojení divadelních scének jsme od začátku směřovali k tomu, aby se účastníci koncertu mezi jednotlivými vystoupeními, během přípravy pódia, nenudili. Jinak by mohli dvacet minut sledovat techniky, jak připravují scénu.

Lidovky.cz: Turné jedete před Vánocemi, využijete načasování při koncertech? Co třeba nějaký vánoční singl ve vašem podání?
Procházka: Řekl bych, že většina lidí je Vánocemi a předvánočním shonem přehlcena. Potom jsou rádi, když přijdou někam, kde Vánoce nevidí a nikdo jim je nepřipomíná.

Karlík: Zatím žádný vánoční singl nemáme, do budoucna to ale nezavrhujeme. Pro každou kapelu nebo interpreta je výhoda, když nějakou vánoční píseň má. Vždycky ji po roce může vytáhnout a má jistotu, že ji rádia budou hrát. Zároveň ale není jednoduché udělat pěknou vánoční pecku, která nevyzní úplně jako klišé.

Procházka: Vašek (Bláha, kytarista a zpěvák skupiny, pozn. red.) se o vánoční singl už nějakou dobu pokouší, zatím to ale ještě není uzavřené. Do letošních Vánoc se určitě nestihne, uvidíme jak do těch příštích.

Lidovky.cz: Navážete na aktuální koncertní šňůru i v příštím roce?
Procházka: Akustické turné ve stejném aranžmá pojedeme ještě na jaře na Slovensku. Koncertovat tam budeme asi v šesti městech.

Karlík: Ostatní vystoupení v příštím roce už ale budeme hrát klasicky, elektricky. Chystáme deset koncertů v Čechách, především ve festivalovém období, a plánujeme taky vystoupení pro naše fanoušky v Rumunsku a v Anglii a na Slovensku.

Lidovky.cz: Vyplatí se kapele vyjíždět za fanoušky až do Anglie?
Karlík: Bereme to jako příjemné zpestření, takové čtyřdenní výlety. V Anglii absolvujeme vždycky dva až tři koncerty, mezi městy se přemisťujeme ve spacím autobusu. Většinou jezdíme Londýn, Brighton, Manchester a příští rok chceme přidat ještě Dublin.

Procházka: Do Británie nejezdíme vydělat peníze. I když základní náklady se nám vrátí, protože lidi na koncerty přijdou.

Divokej Bill vyrazil na netradiční turné ve stylu Ameriky 50. let.

Lidovky.cz: Loni jste jako kapela oslavili patnáct let fungování. Vzpomenete si ještě na úplné začátky?
Karlík: První tři roky jsme hrávali po hospodách a kulturácích v Úvalech a okolí, vystupovali jsme jako každá vesnická kapela za pivo a cesťák. Potom to ale nabralo rychlý spád. Objeli jsme několik talentových soutěží, na konci jedné z nich jsme dostali nabídku na nahrání desky, vznikla Propustka do pekel, rok nato Svatá pravda a už to jelo. Obrovský boom a zájem o kapelu i z řad médií a rádií vyvolal singl Znamení. Ačkoli už v té době chodilo na naše koncerty pět set až osm set lidí.

Procházka: Pozor, a ještě na každé diskotéce v té době hráli píseň Plakala. Ta se taky chytla neskutečným způsobem, dodnes neexistuje, abychom ji někde nezahráli. Nikdy jsme to ale nebrali tak, že kapela někam směřuje. Vždycky jsme rádi hráli, jako parta osmi kámošů jsme pokaždé vyjeli někam zahrát a ani v podstatě neřešili kam. Odpoledne jsme odjeli do Karlových Varů, odehráli koncert, užili si mejdan a v noci se zase vrátili domů. Bavilo nás to před patnácti lety a baví nás to tak dodnes, i když je to hraní trochu na jiné úrovni.

Lidovky.cz: Co udělá s osmi obyčejnými kluky z vesnice zájem médií a veřejnosti, vítězství v kapele Český slavík, Zlatá deska a tak dále…?
Procházka: Myslím si, že jsme pořád normální týpci z vesnice a že jsme se jakkoli lidsky za ty roky nezměnili. Nikdy jsme se taky nenechali natlačit k něčemu, co jsme nechtěli dělat. Například jsme nikdy neřešili oblečení, ve kterém máme hrát. V čem jsme jeli na koncert, v kraťasech a triku nebo mikině, v tom jsme ho odehráli. Až nyní jsme se vůbec poprvé stylizovali do společného stylu á la kovbojové. To ale po turné zase odbouráme.

Karlík: Fakt je, že třeba právě vítězství ve Slavíkovi, ač je to pouze anketa oblíbenosti, udělalo hodně. Velkou váhu tomuto umístění přičítají pořadatelé, o nabídky jsme tehdy nouzi určitě neměli.

Lidovky.cz: Myslíte, že byste šli jiným směrem, být skupina z velkého města, a ne z vesnice?
Procházka: Možná bychom vůbec ani nevznikli. Vyrůstali jsme jako parta kluků, v sobotu jsme společně chodili pěšky na zábavy v okolních vesnicích… Drželi jsme pohromadě i s ostatními přáteli z Úval, kteří byli našimi prvními fanoušky, jezdili s námi všude. Byli jsme rádi, že máme na koncertě dvacet lidí, kteří na nás paří a byla to bomba.

Karlík: K tomu, že jsme vesničani, se hrdě hlásíme. Dodnes bydlíme všichni na vesnici nebo na malém městě. Na druhou stranu ale vystupujeme i ve velkých městech včetně zahraničních, získali jsme určitý rozhled a nadhled. Když potom přijdeme do hospody v Úvalech a slyšíme, jaké blbosti tam lidi řeší, někdy bychom je taky poslali do světa.

Lidovky.cz: V kapele je vás osm…
Procházka: Což je vždycky výhoda. Kdykoli se kdokoli s kýmkoli z kapely pohádá, má kolem sebe dalších šest lidí, se kterými se může bavit.

Karlík: Ponorka se roztříští. Je to výhodnější, než kdybychom byli kapela o třech lidech. Na cesty jezdíme dvěma auty, takže když člověka někdo namíchne, není problém přesednout do druhého. Asi i díky tomu, že je nás osm, jsme nikdy neměli v kapele žádnou zásadní krizi.

Lidovky.cz: Takové mejdany po koncertech se musí v osmi také táhnout lépe než ve třech…
Karlík: Dneska už to není tak bujaré jako před patnácti lety. Tehdy jsme byli sedmnáctiletí, kluci v plné síle (směje se).

Procházka: Teď jsou následky mejdanů trochu bolestivější, člověk toho už tolik nevydrží. Dříve jsme mohli pařit týden v kuse, dneska se z jednoho večírku vzpamatováváme tři dny. A jo, jasně že v osmi je to vždycky lepší, ať už teď, nebo před patnácti lety.