duchod?

Jaký důchod?Fondové důchodové systémy jsou ekonomickým nesmyslem už jen proto, že neexistuje žádné investiční schéma, které by zajistilo, že průměrný fond bude na výstupu schopen krýt náklady rostoucí o oněch 7 – 10% ročně, přičemž z hlediska klienta, který začne „investovat“ v 25 letech, do důchodu odejde v 65-70 a dožije se 85-100 let, bude muset být fond stabilně výnosný po dobu minimálně 60 let! Investice do veřejných dluhopisů takový výnos nemají, navíc se jejich kupóny platí z daní, čili jde „jen“ o přesunutí těchto peněz z průběžného systému do zisků fondů, navíc doporučení investovat do veřejných dluhopisů je zcela neslučitelné s hlavním cílem, kterého hlasatelé rozpočtové odpovědnosti chtějí (velmi správně!) dosáhnout, u nás již v roce 2016: vyrovnané rozpočty likvidují potřebu veřejné dluhopisy vydávat, takže tento investiční nástroj pak zmizí, jak říkal bolševik, jako třída – přesto se tento evidentní nesmysl opakovaně a renomovaně objevuje, např. v čerstvých závěrech PESu (tzv.Bezděkova komise). Pokud jde o investice na běžných finančních trzích, pak očekávání trvalých výnosů v požadované výši jsou už nepochybně zcela nesmyslná, navíc v situaci, kdy protagonisté chtějí, aby šlo o řešení celosvětová a zde celoplošná (takto získané gigantické prostředky by vůbec nebylo kam investovat, navíc měly-li by trvale vytvářet potřebné výnosy – už dnes mají fondy problém, kam s daleko méně penězi, a to při měkčích požadavcích na výnosy, přičemž stále hlavně kupují ty rozpočtově neodpovědné státní a jiné podobné dluhopisy).Snahy posouvat věk pro odchod do důchodu nepochybně výrazně prohloubí problém zaměstnávání mladých: už dnes je v EU bez práce 21% mladých do 25 let, ve Španělsku 40%. Je třeba zabránit, aby fiskál deformoval budoucnost ve jménu primi-tivních výpočtů od zeleného stolu, které sice slibují zvýšit daňové výnosy a snížit náklady, avšak v praxi budou tyto „úspě-chy“ nejvýš krátkodobé, pak odezní a k přetrvávajícím deficitům navíc přibude deformace pracovního trhu.Jistě, dobrovolně ať každý pracuje třeba do stovky, kupuje nemovitosti, známky či obrazy, případně fondově investuje, ale měla by to být čistě jeho soukromá věc, stát jej nesmí nutit, ale také nesmí za takové počínání přebírat žádné záruky. 

Od paní Šichtařové bych si jako od ekonoma radit nechal.

Taky si myslím, že povinné spoření ve fondech je primárně lumpárna - jedna z forem, kterou si globalizované finance dělají ze států slouhy. Dobrovolné spoření jako základ bych osobně doporučil tak leda tomu, kdo by byl ochoten svěřit své bytí či nebytí loterii, ruské ruletě apod. Ovšem jako "třešnička na dortu" pro ty, kteří nevědí kam s penězi - proč ne.Ale jako stabilní a dlouhodobé řešení (tj. v řádu ne jen desítek, ale spíš alespoň stovek let) si umím představit jedině průběžný systém - chytře nastavený hlavně s vědomím toho, že není ničím jiným, než složitějším rodinným modelem "rozšířeným" na mnohem větší komunitu (kterou, mimochodem, nemusí být věčně jen jednotlivý stát).Nastavení parametrů - věku odchodu do důchodu a pravidel pro stanovení výše odvodů a výše důchodů je vlastně něco jako číselné vyjádření kvality mezigeneračních vztahů, jinými slovy dlouhodobé perspektivnosti fungování dotyčné komunity.  

u sebe to vidím na dobrovolnou euthanasii

O_o