Vloni zachránil Putin Asada před kolapsem. A uzavřel kvazialianci s Íránem, která projektuje ruskou sílu do Perského zálivu, kde Moskva nebyla sedmdesát let.
Vztahy mezi Tureckem a Ruskem se po krizi opět oteplily a po celou dobu má Putin velice dobrý vztah s izraelským premiérem Netanjahuem.
Proč je Rusko úspěšnější než Amerika? Proč se mu daří udržovat dobré vztahy se zeměmi a režimy, které se normálně nemusí?
Odpověď tkví ve strategické flexibilitě. Putin umí rychle identifikovat ruské zahraničněpolitické cíle, uvolnit na ně zdroje a rychle změnit kurz, když se zájmy naplní nebo změní.
Amerika se dlouho spojovala se sunnitskými monarchiemi v Zálivu, které zase nakupovaly americký dluh, investovaly v USA a nakupovaly americké zbraně.
Ale i tyto země dnes vyjednávají s Ruskem (a Íránem) o omezení těžby ropy.
Ruská partnerství jsou založena na tvrdém, chladném realismu.
Ruští spojenci v regionu si vůbec nedovolí Putina konfrontovat, američtí spojenci (Saúdská Arábie nebo Izrael) často pracují na tom, aby omezili americký strategický prostor a aby měli i svoji autonomní agendu vlastních zájmů apod.
...
Ukončení mírových rozhovorů je podle Gideona Rachmana tragédií pro lidi v Aleppu, kde není žádná vyhlídka na konec bombardování.
Leckdo v USA věří, že Rusové nikdy neměli upřímný zájem na nějakém příměří. Zatáhli Američany do diplomatické šarády a dále pokračovali v plnění svých vojenských cílů.
Až Rusové a vládní vojska „osvobodí“ Aleppo, bude to znamenat ostudu pro americkou zahraniční politiku a ponížení Baracka Obamy.
Rusové doufají ve vítězství Trumpa a změnu kurzu americké zahraniční politiky.
Idea „totálního vítězství“ Ruska v Sýrii je ale podle Rachmana iluzí. Rusko jen utvrdí sunnity, kterých je v Sýrii většina, v jejich rezistenci. Bez diplomatického řešení mohou Rusové uváznout v Sýrii na hodně dlouhou dobu.
Ponížení Ameriky také vyvolá protireakci. Rebelové asi dostanou protiletadlové střely. Vyhraje-li volby Clintonová, americký postoj bude ostřejší.
...
Řecká dluhová krize brzy opět pronikne na titulní strany médií. Upozorňuje na to William Rhodes ve sloupku pro Reuters. MMF ve své zprávě z 23. září o Řecku konstatuje, že „země potřebuje další odpuštění dluhu v daleko větší míře, než se nyní zvažuje. Musí to být kalibrováno na základě realistických předpokladů o schopnosti Řecka generovat přebytky a dlouhodobý růst.“
Přestože Řecko získalo v minulosti nějaké úlevy pro svou dluhovou službu, celková výše dluhu je hlavní bariérou důvěry mezinárodního byznysu ve vyhlídky země. S takovou výší dluhu se Řecko nemůže ani vrátit na trhy. Je tu i politická dimenze. Bez odpuštění části dluhu se dostane Řecko do politické turbulence a bude možná nuceno eurozónu opustit.
MMF musí hrát hlavní roli v tom, že přesvědčí Německo a země EU, že současný stav, který způsobil sedm let trvající recesi a dlouhodobou nezaměstnanost 23 procent, není dále udržitelný.
EU po brexitu opravdu nepotřebuje ještě grexit, MMF musí daňovým poplatníkům v EU vysvětlit, že je to bude něco stát.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institut pro politiku a společnost.
