Zlý sen
Naše budoucnost je především v lidech, kteří budou mít harmonickou rodinu, děti, budou vzdělaní a svoje vzdělání budou moci uplatnit. Začínat život se spoustpou dluhů na krku není to, co by nám pomohlo k tomuto cíli. Neustále se píše o míře zdanění, o procentech HDP, o více či méně nerelevantních koeficientech. Těmi ale nenahradíme normální selský rozum. To, že se jedna a jedna nerovná dvě je sice možné teolreticky zdůvodnit a pan Dobeš by se s tím zajisté se ctí vypořádal, ale to ještě neznamená, že to bude pravda.Pan Dobeš je příkladem oportunistického vyžírky, jehož jediná kvalifikace spočívá v tom, že dělá přesně to, co se od něj žádá. Proto také sedí ve svém křesle tak pevně, nehledě na evidentní neschopnost (nebo úmysl škodit). Dnes je již jasné, že navrhovaná reforma VŠ bude přijata, pokud nenarazí na zásadní odpor nás všech. Je to návrh který nebyl připravován ani odborníky akademickými (nebyli přizváni), ani odborníky ze státního aparátu (ti již bohužel ve státní správě většinou nepracují, nebo se někde v koutku krčí na pozici referenta a bojí se, aby si jich někdo nevšiml a nevyhodil je). České vysoké šolství potřebuje reformu a zřejmě i více peněz. Ty však bohužel ve školství plynou do více či méně pochybných zařízení typu soukromých vysokých škol či do Západočeské univerzity v Plzni a nikoliv do seriozních institucí, jako je Univerzita Karlova či ČVUT. Peníze by měl poskytnout v dostatečné míře státní rozpočet. Měl by je poskytnout jako absolutní prioritu, před nákupy vojenské techniky, misemi v Afganistánu, půjčkami MMF a dalšími tolik "nezbytnými" výdaji. Protože z kapes studentů, kteří mají reálně čím dále horší perspektivu na trhu práce, se jich mnoho nesebere. Ministrem školství by měl být člověk s akademickým renomé. Vzpomínám si na posledního komunistického ministra školství akademika Juliše, proti kterému jsme v rámci sametové revoluce protestovali. To, že jsme se po dvaceti letech dopracovali (nejenom) k panu Dobešovi mi připadá jako zlý sen.