V Americe dokonce patří k určitému bontonu nikdy nepoužívat svoji dokonale vybavenou kuchyni. Možná s výjimkou pečení krocana na Den díkuvzdání, a to je ten krocen upravený tak, že se sám „ozve“, když je dost propečený.
V Evropě - pokud opravdu chceme na někoho udělat dojem, by bylo naopak neobvyklé jít jíst do restaurace. Restaurace je ideální prostředí pro obchodní jednání, případně pro schůzky, které vyžadují neutrální prostředí - jako například první rande.
Ale když už jsme v restauraci, tak samozřejmě platí, čím větší dojem je třeba udělat, tím lepší restauraci je třeba vybrat.
Na moderní českou kuchyni do Vídně
Dobrá kuchyně se logicky nepozná pouze podle ceny na jídelním lístku. Bohužel, dost často nestačí ani prestižní ocenění kuchaře visící na stěně.
Ano, zkušenosti jsou důležitá věc. Stejně důležité jsou ale také použité suroviny - na jakém oleji se smaží, jaké maso je použité na steak, dokonce i sůl a čerstvost koření často významně ovlivní výslednou chuť jídla.
Záleží také na kreativitě kuchaře. Je určitě umění uvařit výbornou svíčkovou. Ale vynikající kuchyně se nespokojí pouze s tím a dokáže svého zákazníka uspokojit novými, originálními pokrmy. Dobrý kuchař dokáže tedy zajímavě kombinovat suroviny, ale nechová se jako Pejsek s Kočičkou, kteří do hrnce strčili všechno, co jim přišlo pod tlapky.
A nevěřte zlomyslným mlsným jazykům, které tvrdí, že česká kuchyně je přežitá. Není to pravda. Jen je trochu zastaralá, je na ní vidět čtyřicetiletá pauza ve vývoji. Protože kuchyně se vyvíjí, tak jako třeba umění.
Moderní česká kuchyně - tedy pokrmy založené na vepřovém mase, omáčkách, zelí či sladkovodních rybách, dosáhla dokonalosti paradoxně ve Vídni a v Alsasku.
Ve Vídni je to třeba restaurace Steyrer Eck, v Alsasku potom L'Auberge de l'Ill nebo Crocodile. Tyto alsaské restaurace dostaly dokonce tři hvězdy od známého kulinářského průvodce Michelin.
Užitečné hvězdičky
Kolem hvězdiček Michelin se v poslední době rozpoutala řada diskusí. Podle mě je jejich hodnocení důvěryhodné. Co je trochu sporné, zda restauraci prospěje, když dostane svoji první hvězdu. Může se stát, že se nenápadná, autentická a uvolněná restaurace změní kvůli náporu zákazníků v okázalé předražené místo. A uvolněnost odvane stres, že o tu svoji hvězdu zase přijde.
Ale tak to jednoduše je. Ostatně, do restaurací s hvězdou se nechodí kvůli dobré zábavě s přáteli. Tam se chodí vyloženě za jídlem - tak, jako ostatní zajdou třeba na koncert. Má-li restaurace jednu hvězdičku, stojí za návštěvu, pokud jste v okolí. Má-li dvě, pak se vyplatí i zajížďka. A tříhvězdičková restaurace už stojí za samostatný výlet.
Samozřejmě, je třeba počítat s tím, že tyto restaurace jsou drahé. Ale není to nepřiměřené. Zatímco cena v tříhvězdičkových restauracích, jako je třeba Bocuse v Lyonu nebo Troigros v Roanne, bude asi dvakrát vyšší než v La Perle de Prague, kvalitou ji převýší hned několikrát.
V Česku zatím žádná restaurace oceněná Michelin hvězdou není. Nejblíže k tomu mělo Bistrot de Marléne, dobře se jí také v hotelu Four Seasons nebo restauraci Le Terroir.
V Evropě - pokud opravdu chceme na někoho udělat dojem, by bylo naopak neobvyklé jít jíst do restaurace. Restaurace je ideální prostředí pro obchodní jednání, případně pro schůzky, které vyžadují neutrální prostředí - jako například první rande.
Ale když už jsme v restauraci, tak samozřejmě platí, čím větší dojem je třeba udělat, tím lepší restauraci je třeba vybrat.
Na moderní českou kuchyni do Vídně
Dobrá kuchyně se logicky nepozná pouze podle ceny na jídelním lístku. Bohužel, dost často nestačí ani prestižní ocenění kuchaře visící na stěně.
Ano, zkušenosti jsou důležitá věc. Stejně důležité jsou ale také použité suroviny - na jakém oleji se smaží, jaké maso je použité na steak, dokonce i sůl a čerstvost koření často významně ovlivní výslednou chuť jídla.
Záleží také na kreativitě kuchaře. Je určitě umění uvařit výbornou svíčkovou. Ale vynikající kuchyně se nespokojí pouze s tím a dokáže svého zákazníka uspokojit novými, originálními pokrmy. Dobrý kuchař dokáže tedy zajímavě kombinovat suroviny, ale nechová se jako Pejsek s Kočičkou, kteří do hrnce strčili všechno, co jim přišlo pod tlapky.
A nevěřte zlomyslným mlsným jazykům, které tvrdí, že česká kuchyně je přežitá. Není to pravda. Jen je trochu zastaralá, je na ní vidět čtyřicetiletá pauza ve vývoji. Protože kuchyně se vyvíjí, tak jako třeba umění.
Moderní česká kuchyně - tedy pokrmy založené na vepřovém mase, omáčkách, zelí či sladkovodních rybách, dosáhla dokonalosti paradoxně ve Vídni a v Alsasku.
Ve Vídni je to třeba restaurace Steyrer Eck, v Alsasku potom L'Auberge de l'Ill nebo Crocodile. Tyto alsaské restaurace dostaly dokonce tři hvězdy od známého kulinářského průvodce Michelin.
Užitečné hvězdičky
Kolem hvězdiček Michelin se v poslední době rozpoutala řada diskusí. Podle mě je jejich hodnocení důvěryhodné. Co je trochu sporné, zda restauraci prospěje, když dostane svoji první hvězdu. Může se stát, že se nenápadná, autentická a uvolněná restaurace změní kvůli náporu zákazníků v okázalé předražené místo. A uvolněnost odvane stres, že o tu svoji hvězdu zase přijde.
Ale tak to jednoduše je. Ostatně, do restaurací s hvězdou se nechodí kvůli dobré zábavě s přáteli. Tam se chodí vyloženě za jídlem - tak, jako ostatní zajdou třeba na koncert. Má-li restaurace jednu hvězdičku, stojí za návštěvu, pokud jste v okolí. Má-li dvě, pak se vyplatí i zajížďka. A tříhvězdičková restaurace už stojí za samostatný výlet.
Samozřejmě, je třeba počítat s tím, že tyto restaurace jsou drahé. Ale není to nepřiměřené. Zatímco cena v tříhvězdičkových restauracích, jako je třeba Bocuse v Lyonu nebo Troigros v Roanne, bude asi dvakrát vyšší než v La Perle de Prague, kvalitou ji převýší hned několikrát.
V Česku zatím žádná restaurace oceněná Michelin hvězdou není. Nejblíže k tomu mělo Bistrot de Marléne, dobře se jí také v hotelu Four Seasons nebo restauraci Le Terroir.
