22. února 2019 5:55 Lidovky.cz > Relax > Design

Paradoxy Maxe Spielmanna. Secesní dům bratří Pickových či dům pro židovský spolek

Palác s temnou historií. Budova Petschkova paláce v ulici Politických vězňů na... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Palác s temnou historií. Budova Petschkova paláce v ulici Politických vězňů na... | foto:  Michal Šula, MAFRA

Osud umí občas žertovat velmi krutě. Zahrál si tak i s architektem Maxem Spielmannem: bankovní dům, který navrhl pro rodinu, jež musela z rasových důvodů opustit Československo, se ve válečných letech stal synonymem nacistického útlaku. Také další Spielmannovy stavby potkala spletitá historie.

Max Spielmann se narodil v roce 1881 do židovské rodiny v Kroměříži. V letech 1901 až 1905 studoval na technice ve Vídni, poté přesídlil do české metropole, kde se stal asistentem profesora Franze Sablika na pražské německé technice.

Prakticky po celou dobu, během níž Spielmann působil v českých zemích, navrhoval stavby ve stylu poněkud akademického neoklasicismu, či dokonce pozdního historismu. Rozhodně tedy nepatřil k představitelům avantgardních proudů. Dostal se ale k několika prestižním zakázkám pro jednu z nejbohatších podnikatelských rodin v Evropě – Petschkovy.

Moderní klasik

Pro seznámení se s jeho tvorbou je ale lepší zahájit exkurzi u staveb, které navrhl pro jiné investory. Patří k nim několik budov, jež vznikly krátce před první světovou válkou mezi roky 1910 a 1914. Například v jádru ještě secesní dům bratří Pickových na Karlově náměstí 28 z roku 1910, dále dům židovského spolku v Růžové ulici 5 rovněž na pražském Novém Městě, o něco mladší vila obuvnického magnáta Hanse Budischowského v Třebíči nebo vila v ulici Romaina Rollanda 6 v pražském Bubenči.

Nepřehlédnutelná je rovněž bývalá Křižíkova továrna v Plzeňské ulici 11 na Smíchově. Ta byla ještě před nedávnem určena k zániku, poté ale byla v rámci celého bloku upravena architekty Zdeňkem Hölzelem a Janem Kerelem a dnes v ní sídlí firma L’Oréal.

Ve stejném stylu moderního klasicismu s obligátním motivem kanelovaných pilastrů navrhl Spielmann i své pražské stavby v meziválečném období. Patří sem dvojice činžovních domů v Podskalské ulici 31 a 33, přestavba palácového domu na nároží Senovážného náměstí a Opletalovy ulice (dnes designhotel „987“) rovněž v katastru Nového Města a dvě vinohradské stavby: činžovní dům v Čerchovské 6 a Morawetzova vila v Helénské ulici 4.

Pražské stopy. Původně Křižíkova továrna na Smíchově, dnes po rekonstrukci...
O rezidenci Otty Petschka v Bubenči vyšla nedávno v USA knížka z pera bývalého...

Na konci 20. let pak Spielmann projektoval palác Svornost s kinem (dnes Divadlo Spejbla a Hurvínka) na nároží Dejvické a Kyjevské ulice v Bubenči a asi svou nejpozoruhodnější stavbu – palác Hospodářského svazu přádelen a bavlny v Revoluční ulici. Tato nepřehlédnutelná budova s krátkou pasáží do Hradební ulice je hezkým (a dosti vzácným) příkladem expresionismu v pražské architektuře, zejména motiv šikmých konzol podpírajících rizalit je působivý. Spoluautorem paláce je architekt Rudolf Weiser, který patřil k představitelům pražského expresionismu (tragicky zahynul po invazi v roce 1968).

V roce 1919 ovšem vzbudila v uměleckých kruzích pobouření necitlivá Spielmannova přestavba známé Kotěrovy vily Bianky v bubenečské ulici Pod Kaštany. Architekt upravil modernistické průčelí v neobarokním stylu a odstranil dvojici Štursových plastik z terasy. K nápravě došlo až na počátku tohoto století, kdy holandský investor zrekonstruoval vilu do původní podoby (dnes je zde rezidence chorvatské ambasády).

Dům, kterým lomcovaly dějiny

Své nejznámější stavby navrhl Max Spielmann pro pražskou větev známé rodiny industriálních a finančních magnátů Petschkových. V letech 1922 až 1927 se na nároží ulic Bredovské (dnes Politických vězňů) a Washingtonovy na Novém Městě pražském stavěl rozlehlý bankovní palác. Těžkopádná neoklasicistní stavba s kamenným průčelím přesně vyhovovala konzervativnímu vkusu zadavatele. Za války ji zabralo gestapo, které zde zřídilo nechvalně známé vyšetřovny, cely i popraviště. Dnes patří objekt ministerstvu průmyslu a obchodu, ale je tu i veřejný památník obětem okupace.

Pro Petschkovy Spielmann navrhl i luxusní rezidence v Bubenči. Jejich průčelí je pojednáno ve stylu francouzského baroka, tedy ve velmi konzervativních a v době vzniku již přežilých formách. To platí i pro „přeplácané“ interiéry plné luxusních materiálů. Na druhé straně je technická stránka vybavení obdivuhodná a plně se vyrovná finesám vily Tugendhat (stahovací okna, osobní výtah, podzemní bazén), což platí zejména pro dům Otty Petschka v ulici Ronalda Reagana. Ten byl po dramatickém odchodu rodiny do USA zkonfiskován pro velitele německých vojsk v Praze generála Rudolfa Toussainta, později v něm bydleli Rusové. Roku 1946 jej pak získali Američané.

Expresionistický palác v Revoluční ulici v katastru Starého Města navrhli Max...

Vilu Friedricha Petschka na nedalekém náměstí Pod Kaštany 1 dnes využívá ruské velvyslanectví. Třetí rezidenci Marianne Gellertové-Petschkové v ulici V Sadech 2 měli k dispozici pro změnu Číňané, dnes je ve vlastnictví Památníku národního písemnictví, který ji rekonstruuje pro své potřeby. Konečně menší vilu ve Wolkerově ulici 16 poskytli Petschkovi svému věrnému architektovi.

Spielmann roku 1939 emigroval do Francie, po válce žil ve Wiesbadenu, kde roku 1970 také zemřel. Architekty se stali i jeho synovci Kurt a Paul. Paulův syn Petr byl pak dlouhá léta ředitelem muzea umění v Bochumi a v letech 2004 až 2007 děkanem fakulty výtvarných umění v Brně.

ZDENĚK LUKEŠ, historik architektury

Slavíme Světový den štěstí: Tipy na radostnější život
Slavíme Světový den štěstí: Tipy na radostnější život

Na 20. března připadá Světový den štěstí. A tak vám přinášíme pár tipů na to, jak si do svého života nějaké to štěstíčko přivolat. Žádné talismany, čtyřlístky nebo zaručené rituály. Hlavní podmínkou stálého štěstí je naše vnitřní vyrovnanost. Jak jí dosáhnout, nám poradí už stovky let staré jógové spisy.

Najdete na Lidovky.cz