Rodinný dům ve městě? Pleskotova moderna s retro prvky v Podolí

Touha po individuálním rodinném bydlení každoročně vyhání řadu lidí do okrajových částí měst. V případě Prahy se pak obvykle ocitnou v jednom z mnoha nově vzniklých satelitních městeček, nezřídka jen minimálně napojených na městskou hromadnou dopravu. A přitom Praha disponuje nádhernými vilovými čtvrtěmi–Ořechovkou, Hanspaulkou nebo Bubenčí. V jedné – i když ne tak proslavené lokalitě – na západním svahu nad Podolskou vodárnou zakoupil investor stavby, jíž se dnes budeme věnovat, pozemek s poněkud zchátralým rodinným domem, který se rozhodl odstranit a nahradit novostavbou vyššího standardu.

Beton a dřevo

Ke spolupráci oslovil AP ATELIER architekta Josefa Pleskota. Čtenářům Lidových novin je Pleskot dobře znám díky svým realizacímve veřejném prostoru – v této rubrice jsme již psali o úpravách Jeleního příkopu za Pražským hradem, úpravách koryta řeky Loučné v Litomyšli nebo o transformaci Dolní oblasti Vítkovice. Jeho ateliér však má za sebou rovněž několik realizací v oblasti rodinného bydlení. Zvlášť jedna z prvních porevolučních prací ateliéru – vila pro nejbohatšího Čecha ve Vraném nad Vltavou – si získala zasloužené pozornosti. Už v tomto případě Pleskot použil kombinaci betonu a dřeva a lícové zasklení betonové pracovny. Také co nejvíc propojil dům s venkovními terasami a zahradou. S týmiž charakteristikami jeho práce se setkáváme o téměř dvacet let později v Procházkově ulici.

Formálně se dům částečně inspiroval ve svém okolí. Jde o stavbu se třemi nadzemními a jedním podzemním podlažím. To je suverénně nejrozsáhlejší. Podzemní podlaží je umně skryto díky navýšení úrovně stávající zahrady o 90 cm oproti předchozímu stavu. Dochází tak k posílení pocitu soukromí, avšak nikoliv za cenu vytvoření masivní zdi oddělující dům od ulice, jak bývá u obdobně exkluzivních domů zvykem. Nadzemní část má v zásadě čtvercový tvar o půdorysném rozměru 13,5 x 13,5 metru. Na rozdíl od sousedů nemá dům šikmou střechu, ale okolí se snaží přizpůsobit pomocí řešení, které hojně využívala prvorepubliková architektonická avantgarda. Tedy skrze uskočené horní patro, které je tak logicky nejmenší a obsahuje hlavní ložnici s koupelnou. Díky tomu vzniká rovněž v posledním podlaží rozsáhlá terasa, na niž svítí slunce po celý den. Celková rozloha teras dosahuje takřka 150 metrů čtverečních, a zdvojnásobuje tak venkovní pobytovou plochu. Zahrada je totiž relativně malá, zato ale bezbariérově propojená s hlavním obytným podlažím, což kvalitu domu výrazně zvyšuje. S malou nadsázkou se dá říci, že pozemek je součástí interiéru.

Největší plus: přirozené světlo

Uvnitř je dům koncipován velkoryse. Patro je propojeno s přízemím pomocí převýšeného dvoupodlažního prostoru, jehož zábradlí v jedné části tvoří záda sedací soupravy. Nejsilnějším prvkem interiéru však není žádný detail, materiál nebo designový kus, ale množství přirozeného světla. Z ulice, tedy z jižní strany ho poskytují dvě velká okna. Schodišťová „věž“ navíc obsahuje jeden pozoruhodný detail: odpočívadlo schodiště, které se zde zatáčí do pravého úhlu, je prosklené, takže slunce z oken jím proniká do nižších podlaží. Naopak o konstantní světlost interiéru se stará prosklená fasáda na severní straně, která je ve vertikálním směru členěna masivním dřevěným rastrem. Jeden z pokojů v patře je zase opticky i fyzicky zvýšen pomocí kubického světlíku, který vstupuje do střešní terasy.

K domu přiléhá garáž pro dva vozy a venkovní přístřešek pro další. I garáž je prosvětlena pomocí horního světlíku a dalším oknem propojena s podzemím. To zase získává světlo pomocí takzvaných anglických dvorků, které jsou schovány v navýšené zahradě a přikryty roštem, po němž se dá chodit.

Nový dům s retroprvky

Známý brněnský architekt Petr Pelčák kdysi napsal, že „dům nemá do kontextu zapadat (jak bývá často zdůrazňováno příznivci zachování stávajícího stavu), ale má z kontextu vycházet“. Toto krédo myslím pro Pleskotovu realizaci platí beze zbytku. Z hlediska velikosti, umístění na pozemku i použitých tvarů – kombinace rovných a oblých částí v uliční fasádě – dům zcela respektuje svoje okolí. Jeho materiál, tedy beton a dřevo, ale také velké rozměry oken se zvýšenou zrcadlivostí a bez rámů objektu výrazně přidávají na monumentalitě a z kontextu ho naopak zcela vyčleňují. Tuto odlišnost pochopitelně ještě zesiluje novost a absence vzrostlých stromů na pozemku. Na ty si budou muset majitelé i náhodní návštěvníci pár let počkat.

Řada lidí možná může dům označit za ultramoderní, a tím pádem nezapadající do víceméně neměnné zástavby se sedmdesátiletou historií. Není tomu tak. Dům v mnoha ohledech vykazuje prvky retrostylu. Navazuje částečně na brutalistní architekturu 60. let, podobně jako se nedaleko stojící dvojdům od stejných architektů pro jiného investora hlásí k avantgardním tradicím.