Sídlo mmcité: ze starého JZD vzniklo originální a atraktivní prostředí

Když prodáváte designové výrobky, chcete, aby prostředí, kde je vystavíte, bylo originální. A co může být neobvyklejší než nechat si pro tento účel přestavět bývalé JZD, jako třeba to v Bílovicích na Zlínsku?

Přijíždíte-li do malé moravské obce Bílovice od severu, tedy od Zlína, nemůžete areál minout. Uvidíte ho hned při vjezdu, po pravé ruce. Jde o bývalý areál JZD, jehož dvě budovy byly nově dostavěny, upraveny a především opláštěny. Areály JZD, kravíny, vepříny a jiné závody lehčího průmyslu představují pro architekty docela zajímavou výzvu.

Často v nich totiž díky svému abstraktnímu vidění a myšlení vidí potenciál, který zůstává mnoha jiným lidem skryt. Jde ve většině případů o dlouhé, lineární stavby se sedlovými střechami, s nepříliš kvalitní fasádou a okenními otvory. Tvarově a objemově jde ale o stavby, které bývaly například v jižních Čechách v podobě statků chápány jako adekvátní odpověď malebné krajině. Není bez zajímavosti, že objednavatelem rekonstrukce areálu a tedy tím, kdo v něm spatřil potenciál velkorysosti, je firma, která se designem přímo zabývá: designér, výrobce i distributor městského mobiliáře, firma mmcité.

Stříbrná abstrakce

Návrh a jeho realizace splnily několik požadavků zároveň. Jde o administrativní, obchodní, výrobní i skladovací centrálu firmy. Slouží ale také jako viditelná reklama – málokterý motorista jedoucí kolem si jej nepovšimne. Může za to především povrchový materiál čelního objektu – stříbrná fasádní fólie. Druhý, větší objekt je pokryt rovněž stříbrnými profilovanými plechy. Díky tomu, že svislou i šikmou část obvodového pláště tvoří stejný materiál, nemají stavby přesahy střech. Při svých výrazných rozměrech tak budovy získávají takřka abstraktní charakter.

Fasádní fólie využitá na tak rozměrné ploše budí rozporuplné reakce. Zvláště její zvlnění a vzduchové bubliny pod ní, které nevytvářejí hladký povrch, jsou pro mnohé nezvyklé, a proto esteticky nesnesitelné. Podivuhodně futuristický vzhled stavbě dodávají kruhové otevírací světlíky, které pomáhají prosvětlit a provětrat kancelářské prostory v podkroví.

Za pochvalu stojí celková úprava veřejně přístupných prostor v areálu. Od vstupu podél administrativní stavby, která je od silnice odstíněna sestavou vzrostlých stromů, přes velkorysý prostup vstupní halou, jež je propojena s patrem samostatně stojícím kruhovým schodištěm, na dvůr, do meziprostoru sevřeného administrativním a výrobním objektem.

Dvůr – a vlastně celý areál – slouží zároveň jako showroom firmy. Díky rozdílné výškové úrovni obou staveb, vysazeným vzrostlým stromům, kvalitní úpravě povrchů z různých druhů dlažeb a především díky řešení vstupních prostor do výrobní budovy jde o opravdu příjemné místo. Zasahuje sem i restaurace v přízemí, kontakt mezi interiérem a exteriérem je řešen pomocí vykonzolované části podepřené šikmými ocelovými sloupy ve tvaru písmena V.

V neposlední řadě se ale na zajímavosti tohoto meziprostoru podepisují i firemní produkty. Není nad to vidět je přímo v kontextu místa a používané. Zvláště kruhovou lavičku Sinus od Romana Vrtišky, která zároveň slouží jako mříž chránící strom, nebo stojan na kola Meandre od designérů Davida Karáska a Radka Hegmona. Výborně by slušely mnoha českým městům. Za zmínku stojí i kvalitní grafická prezentace firmy, a to jak na webu, tak přímo v areálu. Jejím autorem je Laboratoř Petra Babáka.

Kdyby nebylo vandalů...

Designéři a výrobci čehokoliv utilitárního do veřejného prostoru opravdu nejsou v záviděníhodné pozici. A to hned z několika důvodů. Na jedné straně u objednavatelů stále přetrvává názor dobře známý ze socialismu: co Čech, to vandal a chuligán. Vše je třeba udělat co nejrobustnější. Ideálně z betonu několikadecimetrové tloušťky, jinak to někdo okamžitě ukradne nebo zlikviduje. Je pravda, že když vidíte, co se s věcmi ve veřejném prostoru děje, jakých neuvěřitelných siláckých kousků jsou zloději a vandalové schopni – ohnuté profily, vytržené a vyvrácené lavičky, odpadkové koše, lampy a stojany na kola –, uvědomíte si, že na té snaze po větší trvanlivosti něco doopravdy je. Málokdo je totiž ochoten nechat se nařknout z nehospodárného plýtvání veřejnými prostředky, a to se u zničených věcí děje často.

Mnoho krásných prvků městského mobiliáře, které jsou v areálu k vidění (další pestrá škála výrobků je v patře výrobní budovy, v krásném prostoru otevřeného krovu), by v našem veřejném prostoru asi dlouho nepřežilo, a tak objednavatelé sáhnou raději po něčem robustnějším. Na vině krátké trvanlivosti však často bývá i podceňování údržby. Bezúdržbovost čehokoliv totiž patří mezi nejfrekventovanější přání jakéhokoliv klienta.

Mezi nejkvalitnější současnou českou architekturou se výrobní areály umisťují až překvapivě často. A specifickou kategorii v nich tvoří úpravy a adaptace dříve postavených areálů. Jen v této rubrice jsme nedávno psali o rekonstrukci areálu firmy mminteriér v Luhačovicích (podoba názvu obou firem je shodou okolností), konverzi uhelného mlýna bývalé šroubárny v Libčicích nebo přestavbě a dostavbě tiskáren ve Vysočanech. Asi z toho není možné vyvozovat nějaké dalekosáhlé obecné závěry, ale fakt, že některým soukromým podnikatelům na kvalitě prostředí, ve kterém žijí a pracují, záleží mnohem více než představitelům samospráv, za pozornost stojí.