Pokračovat dál je možné hned v několika ohledech, protože řada atraktivních lokalit, které by mohly skvěle sloužit lidem, zatím působí hůř než za normalizace. Ilustrativní příklady? Areály Výstaviště nebo Pražské tržnice, tedy bývalých jatek. A byť to tak na první pohled nemusí vypadat, patří do této kategorie i nápad vybudovat úřednické městečko na nezastavěných pozemcích v Letňanech.
Tak, ale jinak
Když před časem Andrej Babiš přišel s myšlenkou na přesun vládních institucí do lokality na okraji metropole, nicméně u konečné podzemní dráhy v Letňanech, setkal se s různými reakcemi, většinou vášnivě zápornými. Idea samotná ovšem nová není. Podobná úřednická městečka byla vybudována v řadě zemí. U nás stojí za připomínku třeba pokus z konce dvacátých let, kdy něco podobného mělo vzniknout na pražské Letné.
Na jedné straně je to správný tah – řadu cenných paláců, postavených původně v centru Prahy pro zcela jiný účel, blokují stále rozpínavější úřady. Mnohé z nich by přitom dokonce nemusely v metropoli ani být, mohly by sídlit v jiných městech. Pro takový Nostický palác na Malé Straně by se jistě dalo najít lepší využití, než je sídlo ministerstva kultury, a jak je ostatně vidět, cenná barokní památka rozhodně nedokáže působit svou atmosférou na kvalitu rozhodování svých nájemníků. Lepší funkci a náplň si lze nepochybně představit také v případě Polívkova barokně-secesního domu bývalé Městské pojišťovny na Staroměstském náměstí, který momentálně okupují kanceláře ministerstva pro místní rozvoj.
Na druhé straně se nejeví jako příliš rozumné vystěhovávat úředníky z míst, která byla budována od počátku proto, aby tam sídlili. Administrativní budovu je sice možné adaptovat na luxusní hotel, je to ale zároveň velmi nákladné – a navíc se nezdá, že by česká metropole trpěla nedostatkem ubytovacích kapacit pro náročnou a movitou klientelu. Mnoho úřadů by ovšem bylo možné bez problémů z centra vystěhovat a vybudovat pro ně moderní zázemí třeba právě v uvažovaných Letňanech.
Pokud by tam ale byla vystavěna pouze čtvrť administrativních paláců, měnila by se o víkendech nebo i ve všedních večerních hodinách v místa duchů, stejně jako se v ně pravidelně mění sice supermoderní, ale také kontroverzní pařížská čtvrť La Défense. I zde by proto musely vyrůst ve vyvážené míře bytové domy s obchody, restauracemi, kavárnami, ale také školami, zdravotnickými zařízeními, sportovními areály, parky i službami.
Kdyby byl takový záměr kvalitně připraven formou urbanistické soutěže, díky níž by bylo možno porovnávat různé varianty – a následně i formou soutěže na jednotlivé konkrétní stavby (to zase, aby nevzniklo unifikované město dle jednoho architektonického mustru) –, mělo by to vše smysl a nakonec by to mohlo přinést i nějaké úspory. Je tedy o čem přemýšlet.
Šťastné myšlenky neoblíbených
Asi jen málokdo pochybuje o tom, že cenný areál pražského Výstaviště v Bubenči na okraji Královské obory neboli Stromovky má potenciál. Velký. Byl vybudován v letech 1890–1891, aby hostil velké výstavní akce, ale jeho součástí se rychle stala i řada atrakcí, které přitahují pozornost samy o sobě. Jako celek prožil lepší i horší období, naštěstí se ale dochovalo několik svědků někdejší slávy v čele s Průmyslovým palácem.
Dnes sice nemůže konkurovat velkým a špičkově vybaveným evropským veletržním areálům, zato ale může skvěle sloužit Pražanům jako místo odpočinku, zábavy a kulturních akcí. A to vše v příjemném krajinném prostředí, navíc v širším městském centru.
Po letech nezájmu, chátrání a podivných požárů, které postupně zachvacovaly a ničily zdejší stavby (Bruselský pavilon, divadlo Globe, západní křídlo Průmyslového paláce), to vypadá, že by se konečně mohlo začít i v těchto místech blýskat na lepší časy. K poměrně šťastným nápadům patří například záměr zřídit zde přírodní koupaliště. Fakt, že s ním přišlo ne zrovna oblíbené minulé vedení radnice, ještě neznamená, že je špatný ve své podstatě.
Sejdeme se na promenádě
Naděje na světlejší a zajímavější budoucnost se po dlouhých letech skýtá i Pražské tržnici v nedalekých Holešovicích, tedy rovněž v katastru Prahy 7. Někdejší jatka mají jedinečnou industriální atmosféru a nabízejí širokou paletu možného využití jednotlivých pavilonů i prostoru mezi nimi.
Je tu místo pro prodej zboží, tradiční tržnici, ale i pro kulturní akce, happeningy či nejrůznější gastronomii. K dispozici je také velmi dobře zpracovaná studie architektů ze studia CMC, kteří navrhují protáhnout centrální částí areálu tramvajovou trať, čímž by se podél řeky uvolnilo místo, kde by mohla vzniknout příjemná promenáda. Z jiných metropolí víme docela přesně, jak skvěle může takový areál fungovat. Snad se to tedy konečně podaří i v Praze.
