A kdo by neznal ten zázrak na svatbě v Káni galilejské? Podle Jana (Jan 2,3) byl Ježíš, s matkou i učedníky, hostem na svatbě. "Když se pak nedostávalo vína, řekla matka Ježíšova jemu: Vína nemají! Ježíš učedníkům nařídil u nádob, na mytí rukou, které dodnes provázejí každou židovskou hostinu: "Naplňte ty stoudve vodou. I naplnili je až do vrchu. I dí jim. Nalejvejtež již, a neste vrchnímu správci svatby." Voda vínem učiněna patří k nejznámějším zázrakům Ježíše.
To jest krev má
Ale symbolika vína a vinice provází novozákonní příběh trvale. Podle Jana říká Ježíš učedníkům (Jan 15,1): "Já jsem ten vinný kmen pravý a Otec můj vinař jest". A podle Matouše pak při poslední večeři (Mat. 26,26-7)"... vzav Ježíš chléb a dobrořečiv, lámal a dal učedníkům, a řekl: vezměte, jezte, to jest tělo mé. A vzav kalich a díky činiv, dal jim, řka: Pijte z toho všickni. Neboť to jest krev má."
I jeho předvídání brzké smrti má opět podobu metafory s vínem (Mat. 26,29). "Ale pravimť vám, žeť nebudu píti od této chvíle z tohoto plodu vinného kořene..." Víno se vzápětí objevuje znovu jako jedna z mála možností, jak zmírnit utrpení vleklého a mučivého umírání ukřižovaného. Římští žoldnéři podle Marka (Mk. 15,23) nabídli tišicí víno Ježíši na kříži : "I dávali mu píti víno s mirrou, ale on nepřijal!"
(Mimochodem, aniž bych se chtěl uchylovat k blasfemii, zkuste si tu scénu poslední večeře představit s pivem. Scéna náhle vypadá groteskně, zcela ztratí mystický charakter. Víno je hluboké a magické, pivo je obyčejné. Ale pivo v tu dobu existovalo. Není o mnoho mladší než víno. O pivu Hospodin nikdy nemluví, ale když je rozlamována třetí pečeť posledního soudu, pak Všemohoucí dovoluje ničit vše, ale apokalyptický jezdec na černém koni, který nese zhoubu světu, je (Zj 6,6) nabádán: "olej a víno však nech!"
Ano, křesťané si dodnes vybavují Mesiáše jako Ježíše při poslední večeři s pohárem vína v ruce. Úplně stejně si představují Spasitele i Židé, kteří stále ještě čekají na téhož Mesiáše, až přijde s pohárem v ruce.
A Mikulovem, kde se vyrábělo skvělé košer víno, zněla v jidiš, dokud tu Židé ještě žili, slavná chasidská písnička, kterou tak báječně nedávno oživili Klezmatici, "Schnirele perele" se jmenuje (mimochodem česky "šňůra perel"). Je také o Spasiteli, tedy o Mešiah ben Dóvid, Mesiáši, synu Davidově. A vida, vypadá docela podobně: "Meshiekh ben Dovid zitst oybn on, halt a bekher in der rekhter hant, macht a brokhe afn gantsn land", tedy Spasitel, syn Davidův, sedí na výsostech, drží pohár v pravé ruce a žehná celému světu. Nádherná písnička, se kterou na rtech šli Židé posíleni do plynových komor v Osvětimi, i ti z Mikulova. Bez poháru vína nebude ani spasení.
Hospodin přirovnal Židy, své vyvolené, k vínu ze svého vinného kmene. Dodnes radost z vína patří k židovské radosti z příchodu šabatu, svaté soboty či šechiny, u slavnostní večeře. Při svátku Tubi Švat, tedy svátku stromů, se povinně pije postupně bílé, růžové a červené víno. Víno je samozřejmou a nepostradatelnou součástí sederu, tedy pesahové (velikonoční) večeře. Při velkých svátcích smějí víno (v malém množství) pít i děti a na závěr si všichni připijí: "tak příští rok už v Jeruzalémě".
Pije se samozřejmě košer víno. Víno vykazující čistotu, podobně jako mešní, vyráběné přísnou technologií a s náročnými rituálními zásadami. U nás se tradičně, dokud byl Mikulov ještě židovským městem, vyráběla nejvěhlasnější košer vína ve střední Evropě (a mimochodem v Nýklšporku, jak Židé tomuto svému hlavnímu městu Moravy říkali, žilo po dlouhý čas více Židů než křesťanů).
| ZÁZRAK JMÉNEM MEŠNÍ VÍNO |
| Za komunismu se u nás víno doslazovalo řepným cukrem. Bylo strašné. Ale zachovalo se i víno, které díky duchovní a historické tradici bylo bez zrnka dodaného cukru. Bylo čisté, neslazené, vlastně dnes bychom řekli přívlastkové. Ano, mešní víno. Díky němu se tu vlastně udržel standard, který je dnes závazný z hlediska kvality hroznu a čistoty výroby pro nejlepší vína. Od momentu, kdy Ježíš přirovnal k vínu svoji krev, stojí víno v centru křesťanské bohoslužby. Středověký spor o právo přístupu k poháru s vínem vedl, kromě jiného, k rozpolcení západního křesťanství na katolíky a protestanty. Však ho známe ze svých husitských válek, kde se kalich s vínem stal základním symbolem vzdoru proti exkluzivitě této části bohoslužby. Komplikovanou součástí naší historie jsou husité, tedy kališníci, rozuměj "ti s kalichem vína". A kalich s vínem je dodnes symbolem mnoha evangelických církví. |
Huna byl pohoršen myšlenkou, že on by spáchal něco nepravého. Jiný rabín zas opatrně poznamenal, že se povídá, že svému nájemci vinic nedává spravedlivý podíl z úrody hroznů. Rabbi Huna se bránil, že nájemce je podvodník, který ho bezohledně okrádá. A tu další rabín, rabbi Jehuda, poznamenal, že "ten, kdo okrade zloděje, sám je zloděj". Rabín Huna byl velký muž. Uznal, že součtem dvou zel nemůže být dobro, a slíbil, že se s nájemcem vyrovná. Vtom Hospodin učinil nápravu. Z talmudu jen není jasné, a rabíni se o to přou dodnes, kterou ze dvou cest řešení Všemohoucí zvolil. Zda se ocet opět proměnil ve víno, nebo zda stoupla cena octa.
Pokud to tedy shrneme, Židé i křesťané se shodně při svém duchovním životě bez vína neobejdou. Má pro ně v obou případech hluboký mystický význam. Jinak ale islám, třetí monoteistické náboženství. Tady naopak platí absolutní zákaz alkoholu, i vína. A tak třeba Turecko, které je dnes čtvrtým největším pěstitelem vinné révy na světě, dodává přes 97 procent hroznů k přímé spotřebě jako stolní ovoce. Jen necelá tři procenta hroznů se zpracují na víno.
Tak... Tímto přehledem jsme završili svou společnou cestu vína. Dál už budete muset sami. A doufám, že se vydáte dál a víno neopustíte. Víno není totiž jenom alkohol, víno - jak jsme si ukázali - je kultura. V Evropě vztah k vínu vyjadřujeme pěkně i tím, jak si připíjíme. Díváme se vzájemně do očí, usmíváme se a přejeme si radost, v Anglii (cheers), ve všech slovanských jazycích jsme doslova posedlí zdravím (připíjíme "na zdraví").
Židům nikdy nešlo jen o nějaké zdraví, ale rovnou o život; proto, když se dívají vzájemně do očí, přejí si se sklenkou vína "l'chaim", tedy "na život". Otevřete tedy láhev (víte už z našich rad, kterou, čím ji otevřít a jak). Nalijte víno (víte už jak). Podívejte se vzájemně do očí (jistě i beze mne víte jak). A přejme si "cheers", "na zdraví" a "l'chaim"!
