Ach jo.... Já jsem se tedy na Khao Sanu naučil od Thajců pad thai úúúúúplně jinak, ale jestli na to slečna cestovatelka má MBA....:-)))))))))))))) Ta moje chutná stejně jako ta na Khao Sanu:-)
Mohu potvrdit, že po výše uvedené pálivé polévce Tom Kha s kokosovým mlékem jsem se dožadoval džbánu vody.. Jakože mám ostré jídlo rád, co je moc, to je moc :-O Jinak thajská kuchyně je na mě příliš pestrá (ve smyslu jednoho jídla), kdy se střídá příliš mnoho chutí na to, abych je mohl všechny plně vnímat.
Když bude nejhůř, vzpoměňte si na mě:-) Nezapíjet, ale pěkně si ukousnout kousek banánu a je po pálení. Čím menší odrůda, tím lepší. Naučili mě to na Srí Lance, kde je pálivost jídel na úrovni thajského tom yumu v podstatě standardem, takže méně odolní jedinci si buď zvyknou nebo mají smůlu.
Paní Kateřino Müllerová! Víte, co je největším problémem povídání typu Vašeho? Dvanáct měsíčků kolem ohně v hale-sjezdovce s umělým sněhem kousek za Arabským poloostrovem!
Pěkné ovšem ja Vaše ne zrovna velké nadšení, když se náhodou octnete v české hospodě na jídle. Rozkošné, jak vy uděláte: Brrr... Jak asi děláte třeba: Bubu?
No a pak ten starý dobrý náběh na naši domácí a oblíbenou kutilskou schopnost: Když holt potřebujete kokosový cukr, nahradíte ho hnědým cukrem. Není-li u Lidla k mání rybí omáčka, v nouzi sojovkou (sic)! Nakonec, i tamarindovou omáčku jste asi schopna nahradit octem značky Seliko. A je vymalováno: od Máchova jezera metrem do Khao San Road na kampě!