Navíc, ve sklepě je chládek! Dodám pár rad, kam se vydat a kam zrovna nemusíte. Nezkoušejte to na Moravě, není zatím připravena. Kam tedy nejdříve? Samozřejmě do Francie!
Nevíme, proč se Hospodinu zlíbilo, že tak příznivě pokynul vinicím Francie. Ale je to Hospodin, a tak nám nepřísluší hodnotit. Jak známo, lidé - a vinaři také - jsou vůči jeho úradkům vzpurní. A tak odnepaměti, co francouzská vína dominují světové produkci, se všichni toto jednoznačné Hospodinovo rozhodnutí pokoušejí zpochybnit. A chtějí být "stejní a levnější", "lepší a dražší", "zajímavější" a tak dále. Tak aby bylo jasno! Nic s tím nenaděláme. Francie je Francie! A to přesto, že málokdo umí udělat také, zdůrazňuji také, tak mizerné víno jako Francouzi. Bílý burgund s chřestem Kde začneme naši pouť? Aby ten náraz nebyl tak náhlý, tak ve "Francii Nefrancii", tedy v Alsasku. Vinařské Německo transplantované za francouzské hranice.
Všechno nám tu zní přirozeně. V lahvi je jen jedna odrůda a jen z jedné vinice. Na etiketě najdeme kromě typicky francouzských znaků, jako je apelace a cru, také odrůdu a přívlastky. Zbytek Francie se ovšem na Alsasko dívá s despektem. Když si v Paříži ve slušné restauraci objednáte ryzlink, degraduje vás to a sommelier jen zakroutí hlavou. Z Alsaska vezmou na milost snad jen sladké bobulové výběry na závěr večeře. Ale petrolejem páchnoucí ryzlink? Nikdy.
Alsasko je velmi nazdobené, plné květin, profesionální, čisté, takové "gemütlich". Je tu 50 vinic, označených Grand cru. Navštívíteli Riquewihr, půvabné vinařské středověké město těsně pod Vogézami, máte koncentrát celého Alsaska.
Podle apelace smějí vinaři v Alsasku pěstovat jen jednu odrůdu na červené víno a tou je modrý burgund, tedy pinot noir. Víno je to ale trochu bez těla a nakládají tu s ním jako s vínem bílým. Chladí je! Zato bílá vína jsou tu skvostná, hlavně můj oblíbený ryzlink.
Kromě něj v Alsasku smějí pěstovat sylván, muškát, šedý burgund, červený tramín (všichni víte, že dává bílé víno) a bílý burgund (tedy pinot blanc). Na nápojovém lístku je vždy nejlevnější. Ale dělají z něj překvapivě dobré šumivé víno, zvané Crémant d'Alsace. Chcete si v Alsasku na bílém burgundu opravdu pochutnat? Pak sem přijeďte někdy v květnu, když vrcholí chřestová sezona. Nikde neumějí tak dobře chřest s bílou omáčkou a k němu je bílý burgund přímo pohádkový.
Krásná vína z krásných údolí
Při putování po Francii nesmíte vynechat Champagne. Nejsevernější vinařskou oblast Francie. Jedině bublinky odsud jsou šampaňské bublinky. A stojí to za vidění! Pak pokračujte dále až na západ Francie, k zámkům na Loiře. To je další zaslíbená oblast pro bílá vína. Podloží podobné jako u nás na Mikulovsku.
Takže volný vápenec a ten se projeví nám tak libými kyselinkami. Kraluje tu v různých obměnách sauvignon blanc. V Sancerre je tvrdší, až kovový, v Pouilly-Fumé lehce zakouřený.
Sauvignony známe velmi důvěrně, ale téměř neznámá je pro nás druhá odrůda, za kterou doporučuji se vypravit na Loiru, tou je chenin blanc. Nádherná starobylá odrůda, která vytváří originální vína na dlouhé nazrávání. Dvacet třicet let není žádná míra a uznejte, pro bílé víno je to hodně. Voní po kdouli nebo trochu po hrušce. Doporučuji se za těmito víny vypravit do Savennieres v Anjou. Místní vinaři vám ale budou na Loiře vytrvale vnucovat jejich oblíbený muscadet. Je z odrůdy melon de Bourgogne. Tohle víno opravdu nemusím, asi jsem je ještě nepochopil. A od Loiry se klidně vzdám i červených a růžových vín.
Když červená vína, tak odjinud. Údolí Rhony si vinařsky nespletete s ničím. Ani jako krajinu, ani jako víno. Řeka tu za tisíciletí naplavila ohromné množství valounů a valounků a každá vinice vypadá jako vyschlé řečiště. Vinaři si tu těch oblázků velmi váží, stejně jako si považují starých vinic.
Z plochy valounků vyrůstají vinné kmeny deset i více centimetrů v průměru, na nich ovšem na každém vždy jen tři nebo čtyři hrozny. Takže celá síla padesátiletého kmene a jeho dvanáctimetrových kořenů se natlačí do několika málo hroznů. To je pak nějaký koncentrát. Ve dne jsou valounky rozpálené tak, že na ně nesáhnete. Ani si tu moc nemůžete o víně na vinici povídat, slova tu skoro neslyšíte pro třeštění cikád. Severní Rhona to je většinou Syrah a jižní Rhona, je to skládanka 13 různých odrůd včetně toho Syrahu.
Samozřejmě si projděte, kromě Avignonu, i Chateaunef du Pape, to jen abyste viděli, jak se z jedné zříceniny a malého nanicovatého městečka dá téměř z ničeho vykřesat ohromné centrum vinařské turistiky. A pak se zastavte hned vedle v Chateau de Beaucastel, jenže tam si musíte zavolat hodně dopředu, aby vás tam pustili. Vína jsou tu divoká, začínající ve vůni někde u ostružin. Moc doporučuji ke zvěřině. Jejich základem je sice zpravidla z jedné třetiny Mourvedre, ale v té pestré skládance najdete i trochu bílého z vzácné odrůdy Roussanne. Budete-li chtít ochutnat nejvyšší řadu Beaucastelu, Hommage Perrin (tedy pocta zakladateli vinařství), což je víno z těch nej nej vinic. Výroba velmi malá, a pokud se někdy dostanete k takové lahvi z velmi dobrého ročníku, pak ochutnáváte víno za desítky tisíc korun. Je tu však i skvělá základní řada Chateau du Beaucastel, samozřejmě také skvělá, to jste v řádu tisíců, a když si chcete moc pochutnat a hodně ušetřit, tak si dejte Coudoulet de Beaucastel. Nejnižší řadu, v řádu stokorun, ale stále profesionální. Na Beaucastelu a vínech od Rhony mne překvapuje, jak přesně je nasazena cena vůči zážitku.
Pro úplnost uvedeme, že Francie má vinařských oblastí více. Chcete-li dobrá vína za poloviční cenu, volte vždy LanguedocRoussillon. Je to pomalu ale jistě stoupající hvězda francouzského vinařství. Protože je na jihu a jihozápadě Francie, jedná se samozřejmě o červené. Do Provance si zajeďte, abyste viděli krásný kraj, ale pijte tam vína z jiných oblastí Francie. Jura a Savojsko jsou menší oblasti na východě Francie, občas, ale zřídka, překvapí zajímavým bílým vínem. Co tu stojí za ochutnání, je velmi suché a dolihované žluté víno vin jaune.
Francouzský paradox
Kromě krásných vín nám Francie darovala ještě něco - "francouzský paradox". Lékaři a statistikové s překvapením zjistili, že v těch oblastech Francie, kde se pije zcela pravidelně víno, je výskyt infarktu dramaticky nižší než jinde. Rozsáhlé studie, zejména amerických lékařů, potvrdily, že víno obsahuje látky rozpouštějící škodlivé usazeniny v cévách kolem srdce. Skvělá prevence srdečních chorob. Navíc prevence příjemná! Toto zjištění se stalo báječným kladivem na všechny zapšklé mravokárce, regulátory a maniaky prohibice.
I "francouzský paradox" se ovšem vzápětí stal předmětem marketingu. A tak ve vinařských oblastech, kde vyrábějí většinou červená vína, si pospíšili s tvrzením, že těch příznivých látek je v červeném víně vždy podstatně více. Nesmysl. Není žádný rozdíl mezi bílým a červeným! Chcete-li víno pít opravdu jen jako prevenci, pak se v současné době lékaři shodli na tom, že pro muže je denní dávka tohoto "léku" 4 deci, dámy vystačí se 2 až 3 deci. Ale individuálním pokusům se meze nekladou.
Nevíme, proč se Hospodinu zlíbilo, že tak příznivě pokynul vinicím Francie. Ale je to Hospodin, a tak nám nepřísluší hodnotit. Jak známo, lidé - a vinaři také - jsou vůči jeho úradkům vzpurní. A tak odnepaměti, co francouzská vína dominují světové produkci, se všichni toto jednoznačné Hospodinovo rozhodnutí pokoušejí zpochybnit. A chtějí být "stejní a levnější", "lepší a dražší", "zajímavější" a tak dále. Tak aby bylo jasno! Nic s tím nenaděláme. Francie je Francie! A to přesto, že málokdo umí udělat také, zdůrazňuji také, tak mizerné víno jako Francouzi. Bílý burgund s chřestem Kde začneme naši pouť? Aby ten náraz nebyl tak náhlý, tak ve "Francii Nefrancii", tedy v Alsasku. Vinařské Německo transplantované za francouzské hranice.
Všechno nám tu zní přirozeně. V lahvi je jen jedna odrůda a jen z jedné vinice. Na etiketě najdeme kromě typicky francouzských znaků, jako je apelace a cru, také odrůdu a přívlastky. Zbytek Francie se ovšem na Alsasko dívá s despektem. Když si v Paříži ve slušné restauraci objednáte ryzlink, degraduje vás to a sommelier jen zakroutí hlavou. Z Alsaska vezmou na milost snad jen sladké bobulové výběry na závěr večeře. Ale petrolejem páchnoucí ryzlink? Nikdy.
Alsasko je velmi nazdobené, plné květin, profesionální, čisté, takové "gemütlich". Je tu 50 vinic, označených Grand cru. Navštívíteli Riquewihr, půvabné vinařské středověké město těsně pod Vogézami, máte koncentrát celého Alsaska.
Podle apelace smějí vinaři v Alsasku pěstovat jen jednu odrůdu na červené víno a tou je modrý burgund, tedy pinot noir. Víno je to ale trochu bez těla a nakládají tu s ním jako s vínem bílým. Chladí je! Zato bílá vína jsou tu skvostná, hlavně můj oblíbený ryzlink.
Kromě něj v Alsasku smějí pěstovat sylván, muškát, šedý burgund, červený tramín (všichni víte, že dává bílé víno) a bílý burgund (tedy pinot blanc). Na nápojovém lístku je vždy nejlevnější. Ale dělají z něj překvapivě dobré šumivé víno, zvané Crémant d'Alsace. Chcete si v Alsasku na bílém burgundu opravdu pochutnat? Pak sem přijeďte někdy v květnu, když vrcholí chřestová sezona. Nikde neumějí tak dobře chřest s bílou omáčkou a k němu je bílý burgund přímo pohádkový.
Krásná vína z krásných údolí
Při putování po Francii nesmíte vynechat Champagne. Nejsevernější vinařskou oblast Francie. Jedině bublinky odsud jsou šampaňské bublinky. A stojí to za vidění! Pak pokračujte dále až na západ Francie, k zámkům na Loiře. To je další zaslíbená oblast pro bílá vína. Podloží podobné jako u nás na Mikulovsku.
Takže volný vápenec a ten se projeví nám tak libými kyselinkami. Kraluje tu v různých obměnách sauvignon blanc. V Sancerre je tvrdší, až kovový, v Pouilly-Fumé lehce zakouřený.
Sauvignony známe velmi důvěrně, ale téměř neznámá je pro nás druhá odrůda, za kterou doporučuji se vypravit na Loiru, tou je chenin blanc. Nádherná starobylá odrůda, která vytváří originální vína na dlouhé nazrávání. Dvacet třicet let není žádná míra a uznejte, pro bílé víno je to hodně. Voní po kdouli nebo trochu po hrušce. Doporučuji se za těmito víny vypravit do Savennieres v Anjou. Místní vinaři vám ale budou na Loiře vytrvale vnucovat jejich oblíbený muscadet. Je z odrůdy melon de Bourgogne. Tohle víno opravdu nemusím, asi jsem je ještě nepochopil. A od Loiry se klidně vzdám i červených a růžových vín.
Když červená vína, tak odjinud. Údolí Rhony si vinařsky nespletete s ničím. Ani jako krajinu, ani jako víno. Řeka tu za tisíciletí naplavila ohromné množství valounů a valounků a každá vinice vypadá jako vyschlé řečiště. Vinaři si tu těch oblázků velmi váží, stejně jako si považují starých vinic.
Z plochy valounků vyrůstají vinné kmeny deset i více centimetrů v průměru, na nich ovšem na každém vždy jen tři nebo čtyři hrozny. Takže celá síla padesátiletého kmene a jeho dvanáctimetrových kořenů se natlačí do několika málo hroznů. To je pak nějaký koncentrát. Ve dne jsou valounky rozpálené tak, že na ně nesáhnete. Ani si tu moc nemůžete o víně na vinici povídat, slova tu skoro neslyšíte pro třeštění cikád. Severní Rhona to je většinou Syrah a jižní Rhona, je to skládanka 13 různých odrůd včetně toho Syrahu.
Samozřejmě si projděte, kromě Avignonu, i Chateaunef du Pape, to jen abyste viděli, jak se z jedné zříceniny a malého nanicovatého městečka dá téměř z ničeho vykřesat ohromné centrum vinařské turistiky. A pak se zastavte hned vedle v Chateau de Beaucastel, jenže tam si musíte zavolat hodně dopředu, aby vás tam pustili. Vína jsou tu divoká, začínající ve vůni někde u ostružin. Moc doporučuji ke zvěřině. Jejich základem je sice zpravidla z jedné třetiny Mourvedre, ale v té pestré skládance najdete i trochu bílého z vzácné odrůdy Roussanne. Budete-li chtít ochutnat nejvyšší řadu Beaucastelu, Hommage Perrin (tedy pocta zakladateli vinařství), což je víno z těch nej nej vinic. Výroba velmi malá, a pokud se někdy dostanete k takové lahvi z velmi dobrého ročníku, pak ochutnáváte víno za desítky tisíc korun. Je tu však i skvělá základní řada Chateau du Beaucastel, samozřejmě také skvělá, to jste v řádu tisíců, a když si chcete moc pochutnat a hodně ušetřit, tak si dejte Coudoulet de Beaucastel. Nejnižší řadu, v řádu stokorun, ale stále profesionální. Na Beaucastelu a vínech od Rhony mne překvapuje, jak přesně je nasazena cena vůči zážitku.
Pro úplnost uvedeme, že Francie má vinařských oblastí více. Chcete-li dobrá vína za poloviční cenu, volte vždy LanguedocRoussillon. Je to pomalu ale jistě stoupající hvězda francouzského vinařství. Protože je na jihu a jihozápadě Francie, jedná se samozřejmě o červené. Do Provance si zajeďte, abyste viděli krásný kraj, ale pijte tam vína z jiných oblastí Francie. Jura a Savojsko jsou menší oblasti na východě Francie, občas, ale zřídka, překvapí zajímavým bílým vínem. Co tu stojí za ochutnání, je velmi suché a dolihované žluté víno vin jaune.
Francouzský paradox
Kromě krásných vín nám Francie darovala ještě něco - "francouzský paradox". Lékaři a statistikové s překvapením zjistili, že v těch oblastech Francie, kde se pije zcela pravidelně víno, je výskyt infarktu dramaticky nižší než jinde. Rozsáhlé studie, zejména amerických lékařů, potvrdily, že víno obsahuje látky rozpouštějící škodlivé usazeniny v cévách kolem srdce. Skvělá prevence srdečních chorob. Navíc prevence příjemná! Toto zjištění se stalo báječným kladivem na všechny zapšklé mravokárce, regulátory a maniaky prohibice.
I "francouzský paradox" se ovšem vzápětí stal předmětem marketingu. A tak ve vinařských oblastech, kde vyrábějí většinou červená vína, si pospíšili s tvrzením, že těch příznivých látek je v červeném víně vždy podstatně více. Nesmysl. Není žádný rozdíl mezi bílým a červeným! Chcete-li víno pít opravdu jen jako prevenci, pak se v současné době lékaři shodli na tom, že pro muže je denní dávka tohoto "léku" 4 deci, dámy vystačí se 2 až 3 deci. Ale individuálním pokusům se meze nekladou.
