15. března 2018 6:21 Lidovky.cz > Relax > Domácí mazlíčci

PSÍ BLOG: Jak náš chlupáč viděl Oči Boha

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 0Diskuse
Navigace nás pořád vedla jinam a očividně takových „bloudičů“ tu bylo víc. V... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Navigace nás pořád vedla jinam a očividně takových „bloudičů“ tu bylo víc. V... | foto: Miroslava Kohoutová

Jedno se tomu Bulharsku musí nechat. Najít tam něco, když neznáte přesné GPS souřadnice, je téměř nemožné. A tak to bylo i s místem zvaným The Eyes of God - Oči Boha. Navigace nás pořád vedla jinam a očividně takových „bloudičů“ tu bylo víc. V těchto chvílích funguje jediné - staré dobré dorozumívání se rukama a mimikou s místními, kteří neumí slovo anglicky.

Po nějaké době hledání se konečně dostáváme k místu, které, alespoň podle fotek z internetu, slibuje nevšední zážitek. Parkoviště v blízkosti jeskyně je docela plné a kupodivu narazíme i na několik turistů se psy. Šejmi si má konečně s kým hrát, a tak jí celou cestu zajímá jediné - zda si očuchala všechny pejsky ze všech stran.

Road trip se psem

Miroslava Kohoutová se živí jako copywriter. Již několik let píše psí blog, který dělá pro radost všem, kteří milují psy a chtějí se pravidelně zasmát. Píše o cestování se psem, svých zážitcích, ale i zážitcích z pohledu psa. Chce ukázat, že život se psem je jedna velká psina. 

Cesta, která normálně trvá 10 minut nám zabírá čtyřikrát delší čas. Psi ostatních návštěvníků vypadají stejně nadšeně, jak ten náš a to až do chvíle, než se přiblížíme k jeskyni. Což o to, za psa se tu nic neplatí a dokonce ani za dvounohé páníčky, ale vstup do jeskyně vzbuzuje v našem psovi obavy, že se v ní bude dít něco podezřelého a rozhodne se dělat shibu. Tedy nejpaličatějšího a nejtrucovitějšího psa na světě.

Její chování ignorujeme a snažíme se sestoupit příkřejší cestou z kamenů, kdy na každém z nich musíme přemlouvat našeho psa k pohybu. Spousta lidí a náš pes se rozhodl vyhlásit stávku. A jen ať to všichni vidí.

Bohužel jsou shiby tímto stávkováním pověstné. Když si shiba řekne, že nikam nejde, tak prostě nikam nepůjde, i kdyby se páníčci postavili na hlavu. Ostatní psi už jsou dávno v jeskyni, zatímco my s tím naším podstupujeme psychologický boj.

Jedno se tomu Bulharsku musí nechat. Najít tam něco, když neznáte přesné GPS souřadnice, je téměř nemožné. A tak to bylo i s místem zvaným The Eyes of God - Oči Boha.
Po nějaké době hledání se konečně dostáváme k místu, které, alespoň podle fotek z internetu, slibuje nevšední zážitek. Parkoviště v blízkosti jeskyně je docela plné a kupodivu narazíme i na několik turistů se psy.

To jsou přesně ty chvíle, kdy víte, že ať uděláte cokoliv, tak to bude špatně. Pokud jí ustoupíte, dáte najevo, že takhle s vámi může manipulovat neustále a když neustoupíte, psa zbytečně stresujete. Nakonec ji nějakým způsobem „restartujeme“ a dostaneme do jeskyně. V tu chvíli je pes naprostý anděl a sám se kochá velikostí místa. Aby také ne, když se svou délkou 262 metrů se jedná o nejdelší jeskyni v Bulharsku, navíc její výška dosahuje až 35 metrů. Velikost jeskyně ale dělá i něco jiného - tím jiným jsou dva téměř souměrné otvory ve stropě jeskyně, které vypadají z určitých úhlů jako obrovské oči. Oči Boha. Opravdu krásný pohled, který jsme si bohužel dlouho neužili.

Po chvíli klidu se totiž náš pes začal zase bál a začal nás tahat, že chce pryč. Moc jsme to nechápali a celou dobu jsme si mysleli, že se bojí většího počtu lidí, ale nakonec nám to došlo. Šejmi se totiž nebála lidí, ani náš pes nemá klaustrofobii, jí totiž strašně lekala ta ozvěna, která v jeskyni byla a právě ten větší počet lidí celou situaci ještě zhoršoval. To, proč turisté tuto jeskyni navštěvují jsme viděli a nebyl tedy důvod zde zůstávat delší dobu, i když bez vystresovaného psa bychom zde určitě zůstali déle. Raději jsme se ale otočili a šli, přece jen je to člen rodiny a naše výprava je tak silná, jak silný je její nejslabší článek a tentokrát tím článkem byl pes, kterého jsme si v tom všem nestačili ani pořádně vyfotit.

Pokud tedy toto místo navštívíte, počítejte s tím, že pro některé psy může být jeskyně stresující. Kromě Šejminky měl v jeskyni problém ještě jeden pes. Je to ale krátký výlet, takže pokud jedete alespoň ve dvou, můžete se před vstupem do jeskyně vystřídat a se psem počkat venku. Určitě si ale na Oči Boha nenechávejte celý den a po prohlídce jeskyně se přesuňte k řece Panega, kde zažijete opravdu dokonalý zážitek, o kterém vám povím příště.

Článek vyšel na blogu Život se Shiba-inu.

Miroslava Kohoutová
  • 0Diskuse