Když přišel Vladimír Michálek s nápadem, že by natočil biják podle mé knihy O rodičích a dětech, lekl jsem se poprvé. V textu totiž není absolutně žádný děj, nulový příběh, nic. Dva chlapi se prostě jen šourají parkem a sem tam si předhazují výčitky, které už čas dávno vyřešil. Táta se synem, takže víceméně jasné téma. Sem tam nějaký ten fórek; pro nezúčastněného čtenáře (natož diváka) nic zajímavého. Sem tam zazní otcovy vzpomínky z války, jak ho málem zastřelili, ale pro současníka nic objevného – normálka.
Když mi Vladimír M. v roce 2006 nahlásil, že je věc domluvena a že mám začít dělat na scénáři, lekl jsem se podruhé.
 |
Když mi sdělil, že svěří hlavní roli panu Josefu Somrovi, lekl jsem se potřetí. Z mnoha mých zamilovaných filmů, viděných třikrát až třicetkrát, jsem měl tohoto herce zafixovaného jako nepoddajného ranaře (Žert, Údolí včel, Smrt černého krále a jiné), případně jako frajera, který má život na háku a jede si to své (Ostře sledované vlaky, Vražda v hotelu Excelsior).
