Píše se rok 1926 a Vladislav Vančura – zbraslavský lékař a spisovatel na prahu tvůrčí kariéry – vydává útlou humoristickou novelu nazvanou Rozmarné léto. Časem se stane oblíbeným a trvale působivým dílem. Květnatý „barokní“ jazyk s ilustracemi Josefa Čapka se ornamentálně line nad prostým příběhem z malého města. Zdejší osamělé lázně jsou svědky setkání tří postarších mužů: kanovníka, bývalého majora a svérázného lázeňského, střeženého žárlivou ženou Kateřinou.
Dosavadní poklidný život je však náhle rozbouřen nečekaným příjezdem kouzelníka a krásné Anny. Nuda domácího prostředí je rozptýlena sváteční imaginací neznámých kočovníků, jejich artistní dovedností, kouzlem neznámého a lidsky přitažlivého. Nenápadné téma s nápaditým tvůrčím zpracováním, jemným humorem a vybroušeným jazykem vstoupilo do našich srdcí.
První republika v meziválečném mladém Československu dávala prolínat pověstnou eleganci s všední existencí. Nový životní pocit přinášel rodící se styl i přežívající měšťáctví, tradiční hodnoty i moderní novoty – to vše se mísilo celou optimismem nabitou společností. Vehementní umělecká avantgarda věřící v pokrok na všech frontách se stala hlasatelkou dosud nevídaných změn.
