Dobrovolně jsme se upsali sportovnímu ďáblu ve složení Majda, Radim, Lucka, Honza, Peterko, Ondřej a kondiční trenérka a manažerka v jednom Marcelka. Snad mu utečeme.
Mladí a neklidníJsou mladí, talentovaní a mají kuráž. Navíc mají nadhled a chuť podělit se o střípky svých životů s ostatními. To vše spojuje herce Tomáše Dianišku, Jacoba Erftemeijera, Ondřeje Bretta a jejich kolegyně Terezu Dočkalovou, Petru Nesvačilovou a Ester Geislerovou. V novém seriálu serveru Lidovky.cz můžete sledovat jejich kariéru a zážitky. Jak žijí mladí čeští herci? |
Květen. Trénink nezahájen – však se běží až v září.
Červen. Trénink nezahájen – však se běží až v září.
Červenec. Trénink zahájen – sice se běží až v září, ale zjistil jsem, že někteří z nás už potají začali trénovat, aby nám v onen den D natrhli…dresy.
Jak začít jinak běžecký trénink než sladěním outfitu. Po třech dnech v nákupních centrech (dneska je vlastně moderní říkat „v šopinech“) a koupených botách a tričku, po dvou dnech vybírání té správné aplikace na telefon, která měří čas, rychlost, vzdálenost, snad i číslo nohy, nastal čas na reálné vyzkoušení samotného aktu. Po prvních pár bězích, kdy jsem dokulhal s jazykem na vestě, puchýři až za ušima a plícemi v krku jsem se začal dostávat až do olympijské formy.
Poctivě jsem začal trénovat třikrát týdně minimálně oněch šest kilometrů. Spíše, než o čas mi ovšem šlo o estetické fotografie z terénu (ano, tak úchvatnou aplikaci jsem objevil), a proto se běžecké vybavení vezlo i do Gdaňsku (není nad pózování na pláži při východu slunce s obličejem v barvě mých bot – odstín fialové Dark Magenta), či na Slovensko (není nad pózování v ovocných sadech s obličejem v barvě popadaných jablek – odstín ohnivě červené). Po provedení analýzy statistik za měsíc červenec (ano, tak úchvatnou aplikaci jsem objevil) jsem zkonstatoval, že začínám být solidně připravený a možná dám 6krát 6 kilometrů jako Radim.
Srpen. Trénink pozastaven – přišly tropy.
Ondřej BrettNarodil se v roce 1987 v České Lípě, v takové malé vesničce u Jablonného v Podještědí. V roce 2006 nastoupil na JAMU, obor činoherní herectví (z dob studií si odnáší největší životní přátelství). Po ukončení studia a roce v šumperském divadle zakotvil v ostravském Divadle Petra Bezruče, kde zatím ztvárnil okolo 30 rolí. Hostuje na dalších ostravských scénách a spolupracuje s Českou televizí a Českým rozhlasem. |
Září. Trénink pozastaven – zůstávaly tropy (a mě už se na ně chtělo volat „Běž domů, Ivane!“, leč my Češi, bohužel, větru dešti neporučíme)
Den D. Po přerušení mého tréninkového plánu (od letoška nesnáším léto) se má solidní příprava změnila na „hlavně doběhnout“. Marcelka s Honzou nám oznámili název našeho týmu. Rybízci. Sportovnímu ďáblu jsme neutekli. Radim sdělil pořadí běžců (padla na mě poctivá dvojka, až ex post jsem zjistil, že na dvojce běhají slabší články týmu) a vyrazili jsme na Masarykovo náměstí chystat se na start.
Výstřel! Honza na trati, emoce s námi cloumaly, těla napružená, bitva začala. Po 24 minutách a pár drobných proletěl cílem a vrazil mi do ruky štafetový kolík. S větou „Co když mi upadne?“ jsem vyrazil, odpověď v nedohlednu. Prvních pár minut jsem měl pocit, že letím. Plul jsem si městem, předbíhal soupeře (spíše ženského pohlaví), nasával atmosféru jak kůň na Velké pardubické. Po kilometru jsem vrazil do Komenského sadů. Mysl letěla tryskem dál, tělo začalo brzdit, ale pořád jsem důstojně (ač jsem opět začínal chytat odstín fialové Dark Magenta) utíkal parkem (přeci jen na nám na trati pár diváků fandilo a nerozbrečím se před nimi). Po čtyřech kilometrech na druhém břehu Ostravice zabrzdila i mysl a začali mě předbíhat soupeři (spíše ženského pohlaví, mužské pohlaví už bylo dávno v cíli). Na náměstí ve finiši (naštěstí byl můj obličej ještě tmavší než odstín fialové Dark Magenta, takže mě nikdo z přihlížejících nemohl poznat) jsem hystericky a historicky (já to dal!) hodil kolík Peterkovi. Sláva. Bylo to za mnou. Čas 30 minut a pár drobných nebyl úplně výstavní, ale zas se za to nestřílí.
Peterko 28 minut a pár drobných.
Lucka 29 minut a pár drobných.
Majda 25 minut a pár drobných.
Radim 25 minut a pár drobných.
Teorie druhé pozice ve štafetovém běhu se potvrdila. Ale na truchlení nebyl čas. Rybízci se umístili na poctivém 8. místě ze 37 zúčastněných štafet. Když jsem si hrdě žmoulal medaili (dostal ji každý, kdo byť jen prošel cílem) slíbil jsem si, že příští rok předběhnu aspoň jednoho soupeře mužského pohlaví. Musím říct, že jsme nakonec sportovnímu ďáblu přece jen utekli a troufnu si sdělit, že pro všech sedm statečných byl tento den D životním zážitkem. Tradice započala…
PS: Fotky z té úchvatné aplikace někdy ukážu!
