Jednoduchý byt fotografa-cestovatele má vše, co je třeba. Místo nábytkové stěny v obýváku je parádní knihovna vyskládaná z dřevěných bedýnek a křiklavý životopis Micka Jaggera je mezi knížkami o zvířatech a civilizacích nepřehlédnutelný. Tam, kde by se obvykle vyjímal fíkus, stojí opřená kytara a místo obrazu visí na zdi třímetrová foukačka od ekvádorského indiánského kmene, pomocí níž loví zvěř. Samozřejmě šípy přiloženými v pouzdře, z nichž smrtící jed kurare vyprchat ještě nestihl. Po dvou hodinách rozhovoru s Václavem Šilhou mám pocit, že jsem mohla zachytit jen špičku čarokrásného ledovce, který v sobě nosí. Nechybí mu touha objevovat, překonávat, žasnout, zachycovat a naštěstí i dělit se.
30. ledna 2021 14:00
Snad i díky tomu, že na schůzky nechodil v obleku jako ostatní, ale v džínách s vlasy do pasu, dostával zakázky pro svoji stavební firmu. Po čtyřicítce se vším praštil, začal se učit fotit a cestovat – i slovo dobrodruh je na něj málo. Mrzl v týpí při putování v Mongolsku, zmítal se na vlnách při plavbě na Antarktidu i lovil s indiány v Amazonii. Jeho fotkám nikdy nechybí příběh.