Narodil se 1. ledna 1887 v Trojovicích nedaleko Chrudimi. V roce 1906 absolvoval kadetní dělostřeleckou školu ve Vídni a stal se důstojníkem rakousko-uherské c. k. armády z povolání.
Během první světové války bojoval na italské frontě, kde se v hodnosti hejtmana počátkem října 1918 dostal do zajetí. Okamžitě se přihlásil do československých legií. Do vlasti se vrátil jako přednosta operačního štábu čs. vojsk v Itálii.
Z důstojníka politikem
Z armády odešel v září roku 1923 a začal se živit jako novinář a vojenskoteoretický publicista. Politicky se v té době angažoval v Čs. národně socialistické straně. Časem se však s její politikou rozešel a v květnu 1935 byl zvolen poslancem za konzervativní Národní sjednocení. To bylo zpočátku v opozici, avšak na jaře 1938 se stalo součástí koaliční vlády. Jeho politici patřili k důsledným zastáncům obrany republiky.
Z obsazené vlasti odešel koncem roku 1939. Počátkem února 1940 vstoupil do čs. zahraniční armády a působil u vojenské správy Čs. národního výboru v Paříži. Po porážce Francie odjel do Velké Británie, kde byl v listopadu 1940 prezidentem Edvardem Benešem jmenován členem Státní rady, orgánu plnícího v exilovém prozatímním státním zřízení některé funkce parlamentu, a v jejím branném výboru působil až do roku 1945.
Bojovník proti totalitě
Po návratu do vlasti se již koncem května 1945 stal prvním poválečným velitelem Vojenského historického ústavu. V roce 1947 byl jmenován brigádním generálem, avšak krátce nato odešel do výslužby.
Protože se i v této době opět angažoval v národně socialistické straně, byl po únoru 1948 krátce vězněn. Po propuštění se mu podařilo odejít za hranice, kde se zapojil do boje proti komunistickému režimu. Od roku 1949 byl členem Rady svobodného Československa. Zemřel 14. září 1958 v Londýně.