Rodák z Oplocan u Přerova Raimund Mrázek (* 29. 8. 1897) studoval Vyšší průmyslovou školu v Brně, když jej c.k. monarchie v osmnácti letech zatáhla do krvavých jatek světové války. V červenci 1916 padl do ruského zajetí, kde se však spolu s kamarádem Heliodorem Píkou přihlásil do čs. legií, kde působil u dělostřeleckých jednotek.
Do vlasti se vrátil až v květnu 1920 v hodnosti nadporučíka a v armádě již zůstal. Vystudoval prestižní Válečnou školu a osudné září 1938 jej zastihlo v hodnosti podplukovníka generálního štábu jako podnáčelníka štábu II. sboru.
Mnichov ani nacistická okupace jej nezlomily. Zapojil se do odboje, přežil se štěstím všechny čistky gestapa a v závěru války svými kontakty sehrál klíčovou roli při scelování vojenského odboje, inicioval tajný příjezd gen. Slunečka do Prahy a spolupráci mezi tehdy nejvýznamnějšími vojenskými skupinami „Bartoš“ a „Alex“.
Za povstání v Praze v květnu 1945 musel ustoupit z hořící budovy velitelství „Alex“ na Staroměstském náměstí probouranými sklepy a po válce přijal přes varování generála Heliodora Píky, že v Moskvě jsou „těžké podmínky“, funkci náčelníka Čs. vojenské mise v SSSR, ale již v prosinci 1946 byl odvolán. O legionáře, znalého bolševické proradnosti, Moskva na této funkci prostě nestála.
Nepohodlní |
Když byl po únoru 1948 již jako generál ve funkci velitele dělostřelectva 1. oblasti vyhozen za armády, zapojil se do dalšího odboje a uvažoval dokonce i o osvobození svého uvězněného přítele generála Píky. Již v listopadu 1948 byl však se svými nejbližšími spolupracovníky zatčen a v únoru 1949 odsouzen k doživotnímu žaláři, který mu byl změněn na trest 25 let vězení.
Prošel komunistickými lágry v Ruzyni, Leopoldově a Mírově a domů se vrátil až v květnu 1960 na základě amnestie prezidenta republiky s podlomeným zdravím. Degradovaný generál zemřel v ústraní v Praze 11. srpna 1972.