Tato ŽENA má sílu draka. Nebojí se smysluplně píchnout trnem RŮŽE do vosího hnízda, když chce mít prostě jasno. Hned teď! Dokáže s ráží žižkovské holky vyřvat PÍSEŇ Hany Hegerové, „třeba mě zab, ať vím, že jsi chlap“. TATIANA DYKOVÁ se nám umí svým herectvím, zpěvem, tancem i pouhou přítomností dostat až na KOST. Kde se to v té křehké postavě vzalo?
Lidovky.cz: Kde se to ve vás vzalo?
Za to může moje babi z Aše. Mě by to nikdy nenapadlo. O prázdninách jsem babičce pořád něco hrála. Milovala Bohdalku, Možná přijde i kouzelník… A já jsem znala všechny ty scénky a pořád jí je hrála. A ona se strašně smála a říkala: „A ty budeš herečka, ty seš komediantka!“
Lidovky.cz: To byl ten impulz?
Ještě ne. Máma věděla, že mám spoustu energie, nechtěla, abych se toulala po Žižkově, a tak mě přihlašovala do kroužků. Všimla si, že si pořád píšu povídky a básně, našla mi tedy literárně-dramatický – kvůli tomu psaní. Tam jsme si psali a pak ten text zahráli. A to mě bavilo! Tím to začalo a já jsem šla na konzervatoř.
Lidovky.cz: Vkročila jste tam pravou nohou?
Vešla jsem do té školy, rozhlédla se a řekla si: Tý brďo, piáno! Jeviště! Taneční sál! Až tam, přímo ve škole, první den, mi to došlo a chytlo mě to.