- 2. února 2024 12:10
Tatiana Dyková | foto: Tomáš Krist, MAFRA
Celý článek jen pro členy
Chcete číst prémiové texty bez omezení?
Tato ŽENA má sílu draka. Nebojí se smysluplně píchnout trnem RŮŽE do vosího hnízda, když chce mít prostě jasno. Hned teď! Dokáže s ráží žižkovské holky vyřvat PÍSEŇ Hany Hegerové, „třeba mě zab, ať vím, že jsi chlap“. TATIANA DYKOVÁ se nám umí svým herectvím, zpěvem, tancem i pouhou přítomností dostat až na KOST. Kde se to v té křehké postavě vzalo?
Lidovky.cz: Kde se to ve vás vzalo?
Za to může moje babi z Aše. Mě by to nikdy nenapadlo. O prázdninách jsem babičce pořád něco hrála. Milovala Bohdalku, Možná přijde i kouzelník… A já jsem znala všechny ty scénky a pořád jí je hrála. A ona se strašně smála a říkala: „A ty budeš herečka, ty seš komediantka!“
Lidovky.cz: To byl ten impulz?
Ještě ne. Máma věděla, že mám spoustu energie, nechtěla, abych se toulala po Žižkově, a tak mě přihlašovala do kroužků. Všimla si, že si pořád píšu povídky a básně, našla mi tedy literárně-dramatický – kvůli tomu psaní. Tam jsme si psali a pak ten text zahráli. A to mě bavilo! Tím to začalo a já jsem šla na konzervatoř.
Lidovky.cz: Vkročila jste tam pravou nohou?
Vešla jsem do té školy, rozhlédla se a řekla si: Tý brďo, piáno! Jeviště! Taneční sál! Až tam, přímo ve škole, první den, mi to došlo a chytlo mě to.
Připojte se ještě dnes a získejte: