Strie i vytahané břicho. Dvě maminky se rozhodly ukázat světu, jak vypadá tělo po porodu

„Z porodnice jsem odcházela o 15 kilogramů lehčí. Byla jsem mile překvapena. Zlom přišel, když jsem přestala kojit a kila začala jít nahoru. Ukázalo se, že můj největší problém byl v hlavě,“ říká Lucie Paurová v rozhovoru pro Lidovky.cz.

Lidovky.cz: Jak moc vás po porodu překvapil vzhled vašeho těla?
Kopicová: Mně se už během těhotenství udělalo nespočet strií. Bříško jsem měla opravdu obrovské, a tak jsem se bála, jak bude vypadat prázdné. Po porodu mě překvapilo, jak moc bylo povolené. Ze začátku jsem se snažila nic si z toho nedělat, ale postupem času, když jsem začala hubnout a bříško postupně splaskávalo, se ukázalo, že strie nejsou takový problém, jak jsem si prvně myslela. Trápilo mě hlavně to zvrásněné a povolené bříško.

Paurová: Já jsem na začátku těhotenství trpěla velikými nevolnostmi. Zhubla jsem 11 kilogramů, do porodu jsem pak „přibrala“ tři kila. Moje tělo po porodu, až na povolené bříško, vypadalo skvěle. Z porodnice jsem odcházela o 15 kilogramů lehčí. Byla jsem mile překvapena. Zlom přišel, když jsem přestala kojit a kila začala jít nahoru. To pro mě bylo velké zklamání.

Lidovky.cz: Řešily jste své tělo už před narozením dětí?
Paurová: Před narozením syna jsem svůj vzhled hodně řešila, chodila jsem cvičit, držela různé diety a vadilo mi, že nevypadám tak, jak si přeju. Až syn mi otevřel oči v tom, co je opravdu důležité. Teď se mám ráda taková, jaká jsem. Ráda na sobě pracuji a posouvám se dál, ale už ne kvůli tomu, abych se někomu zalíbila, ale abych se já cítila dobře.

Kopicová: U mě přišlo trápení s prvními striemi, takže na začátku těhotenství. Po porodu se k tomu přidalo vytahané bříško a tím moje trápení pokračovalo. Teď už jsem se ale přijala taková, jaká jsem. Jsem šťastná maminka, manželka a můj příběh na bříšku tak zůstane jenom vzpomínkou. Musím ale říct, že během těhotenství jsem se cítila naprosto skvěle a těhotenské bříško jsem si opravdu užívala. Občas mě sice chytla menší deprese, ale říkala jsem si, že milující rodina za ty strie stojí.

Lidovky.cz: Co na vaše starosti říkali partneři?
Kopicová: Můj manžel byl mou největší podporou. Je úžasný. Mé nové já přijal s naprostým klidem. Uklidňoval mě, že je to v pořádku a normální. Byl šťastný, že máme syna a více prostě neřešil a neřeší.

Paurová: Manžel tyhle věci neřeší, vždy mi říká: „buď ráda za zdravého syna.“ Dlouho jsme na něj čekali.

Lidovky.cz: Jak jste s tím „popraly“ vy osobně?
Paurová: V té době, kdy šla kila rychle nahoru, jsem měla pocit, že přiberu, i když se jen napiju. Ukázalo se, že můj největší problém byl v hlavě. Začala jsem se hlídat, pravidelně jím, hodně pracuji a lítám kolem syna.

Kopicová: V těhotenství jsem si připadala sama. Hledala jsem po internetu někoho, kdo má podobný příběh jako já. Na českém internetu to bylo ale jako neexistující téma. Rozhodla jsem se tedy, že pošlu do světa svou fotku a doufala jsem, že díky ní poznám i další maminky, na kterých těhotenství zanechalo památky.

Na mou fotku tehdy reagovaly stovky lidí, a tak jsem pochopila, že nejsem sama. A to mi opravdu pomohlo. Díky tomu vlastně projekt Tělo s příběhem vznikl. Až po tom, co jsem pochopila, že nejsem sama, jsem se přestala tolik trápit. S láskou a úctou ke svému tělu jsem se začala opět správně stravovat a začala jsem dělat sporty které mě baví. Vylezla jsem ze své ulity a začala se cítit skvěle.

Lidovky.cz: Zajímalo vás, jestli stejný problém řeší i ostatní maminky?
Paurová: Ano, ve svém okolí jsem měla kamarádky, které ještě děti neměly a nebo svůj vzhled neřešily, protože vypadaly po porodu stejně.

Kopicová: Já jsem to řešila hodně. Myslela jsem si, že jsem snad jediná, které se tohle stalo. Hledala jsem po internetu nějakou podporu, tu jsem sice našla zahraničí, ale na českém instagramu to bylo jakoby neexistující téma. Na základě toho jsem se tehdy rozhodla, že založím vlastní stránku/projekt, kde toto téma otevřeme a budeme podporovat jedna druhou, abychom se my ženy přijaly takové, jaké jsme. Se všemi těmi striemi a vytahanými bříšky. Chceme, aby každá maminka věděla, že je to normální a že není sama. Chceme ukázat, že krása se nerovná dokonalost. Chceme o tomto tématu mluvit, ukazovat ho a né ho schovávat.

Lidovky.cz: V zahraničí se tedy o problémech s přijetím svého vzhledu po porodu mluví víc?
Paurová: Podle mě ano, ale je to tím, že v zahraničí jsou těmto věcem více otevření. U nás v Česku mi přijde, že jsme se zastavili a některé věci jsou zakázané ukazovat a rozebírat. Proto jsme vytvořili projekt Tělo s příběhem.

Kopicová: Určitě je to tak. Přijde mi, že ženy v zahraničí jsou díky své povaze více sdílné. Méně se stydí a také měně soudí. Česká povaha je přeci jenom více specifická.

Lidovky.cz: Co váš projekt maminkám nabízí?
Paurová: Prostor, kde mohou najít podporu a pochopení. A taky se pobavit. Těším se až se s maminkami setkáme na výstavě a workshopech osobně.

Kopicová: Pochopení a podporu k jejich sebelásce a sebepřijetí. Dáváme maminkám prostor pro jejich příběhy. Navzájem se všechny podporujeme a pomáháme si tak.

Lidovky.cz: Může se tedy zapojit každý?
Paurová: Ano! Teď se sice více věnujeme maminkám, ale pořád máme Tělo s příběhem. Když se podíváte na instagramový profil, naleznete tam hodně zajímavých příběhů přes jizvy, vytahanou kůži, až po kožní onemocnění. Jsme tu od toho, aby každý věděl, že není sám.

Kopicová: Náš profil se skládá z nás všech. Každý příběh může pomoci někomu jinému. Jestli i vy máte svůj příběh, nebojte se nám napsat a podělit se o něj s námi. Těšíme se na vás.