Někdo je holt UMĚLEC a někdo pako. U pana Stracha je celkem jedno, co točí - pohádku nebo krimi - VŽDYCKY se na to rád podívám - a to i opakovaně, což je podle mne měřítkem kvality.

Postmodena rozbila strukru hodnot, na kterých stála naše anticko-křesťansko-židovská kultura. Jak se z tohoto chaosu dostat je jen jediná cesta a to návrat k těmto hodnotám. Pohádky jsou toho příkladem, kterak v boji dobra se zlem, které rafinovaně využívá zmatek, nakonec to dobro zvítězí. Pan režisér se o tom zmínil v rozhovoru na Lidovkách,že zlo a dobro se nemá relativizovat. Ostatně i v klasické literatuře v postavě Mefistotela se toto téma objevuje. Jiří Strach je člověk, který věří v Boha-Stvořitele a vyjádřil to krásnou metaforou:„Řídím se největším Režisérem."

Klasické pohádky mají kvalitu proto, že vyprávějí o základních archetypech. Např. cesta hrdiny, který musí projít mnoha zkouškami aby získal odměnu- princeznu. Ve skutečnosti je každý člověk na cestě a podle toho jak zkoušky zvládá nebo spíš, jak se k ním staví, přichází odměna nebo zmar v podobě podlehnutí pokušením. A že těch pokušení v současnosti je...Většina lidí nechce řešit složitější a komplexnější věci a tak se dívají na tupé pohádky, které jsou tupé právě díky tomu, že v nich nejsou žádné archetypy k hlubšímu zamýšlení. Klasické pohádky popisují v podstatě duchovně-psychologický vývoj hlavních postav. Konzument se chce jen nažrat a mít pokoj. Takový si dobrou pohádku nezaslouží.

To jste popsal presne.

Strach nasadil laťku hodně vysoko, konečně někdo. Uvidíme, zda se najde někdo, kdo bude schopen se k té laťce přiblížit, nebo ji dokonce překonat. Pokud ano, mohlo by to být něco, jako byla nová filmová vlna šedesátých let.