Nakonec se z nich ale stali dobří přátelé a díky vzájemné podpoře zvládli i náročné devítiměsíční natáčení. A brzy se opět setkají – při natáčení druhé řady. Když má Marika Šoposká od hraní pauzu, ráda se věnuje rodině nebo si čte. Jako matka dvou malých synů ví, jak důležité je najít si čas pro sebe a načerpat energii.
Jste fanynka detektivek?
Jako divačka ne. Nemám moc čas koukat se v osm večer na televizi. Jako čtenářka ale na dovolené po detektivce někdy sáhnu. Baví mě takové ty severské, modernější. Mám ji přečtenou za dva dny a hezky si u toho pročistím hlavu. Obecně to ale asi není můj nejoblíbenější žánr. V Oktopu jsem si chtěla zahrát spíš kvůli postavě, která je jiná, než jaké jsem hrála doteď.
Jde o váš první detektivní seriál. Pochopila jste, proč jsou detektivky mezi diváky tak oblíbené?
Detektivky fungují podle zajetého vzorce. V prvních deseti minutách se představí případ, pak se vyšetřuje a nakonec se odhalí pachatel. Diváci přesně vědí, co je čeká. Je to bezpečný žánr. Když jde o nějakou novinku nebo třeba mezilidské vztahy, musejí se víc soustředit, domýšlet. Tady ale vyšetřovatelé udělají práci za ně a diváci si u toho můžou odpočinout.
Oktopus pátrá po svém smyslu. První díl se nevydařil, zachrání sérii ty následující? |
V Oktopusu se objevuje tradiční model: starší, zkušenější vyšetřovatel a jeho mladší kolegyně. V jaké pozici se kapitánka Fáberová jako žena nachází?
Fáberová si žije ve vlastním světě, jde si svou cestou. Má vedle sebe sice zkušenějšího detektiva, ale každý má svůj způsob vyšetřování, jiné silné stránky. A navzájem se respektují. Ona třeba lépe ovládá moderní technologie nebo si všechno okamžitě vyhledá na internetu. Dobře se doplňují. Neřekla bych, že je Fáberová v nějaké stereotypní ženské roli. Je tam sice třeba scéna, ve které jí muž kouká pod sukni, když ona leze po žebříku. Je to machistické chování, jde ale o jednu konkrétní postavu, která zobrazuje typické vlastnosti jednoduchého alfa samce, kterého ovládají pudy.
Fáberová rozhodně není žádná chudinka, která by trpěla v partě chlapů, kteří ji utlačují, nebo by byla v neustálé konfrontaci s mužským egem. V jednom rozhovoru se mě zeptali, jestli mi nevadí, že se v seriálu objevují fráze jako: „už to tady potřebovalo ženskou ruku“. Považuji se za feministku, jsem za absolutní rovnost mezi muži a ženami, ale nad tímhle jsem se ani nepozastavila. Asi necítím potřebu chytat se každé věty a ohánět se tím, že tato patriarchální spojení se v dnešní době nepoužívají. Ta podstata není v těchto frázích.
