Co ovšem Filipa Černého zarazilo, bylo její tělo. „Krásná Linda B., která bojuje proti nahlížení na ženy jako na sexuální objekty, si na pódium Českých lvů, před kamery pro milion diváků, nějak zapomněla vzít podprsenku, takže jí bradavky trčely až k nám do obýváku. Takže, co je teď můj úkol, poraďte: Nevšímat si toho? Nekomentovat to? Jaká je správná pozice muže v roce 2024?“ ptal se Filip Černý.
Vyjádření Filipa ČernéhoZmíněný citát je neúplný a vytržený z kontextu. Redaktorka se dostala k úryvku, který někdo vynesl ze soukromé konverzace na FB – z textu, který jsem nikdy veřejně nepublikoval. Citovanou část jsem dále vysvětloval, právě proto, abych nebyl špatně pochopen. Poukazoval jsem na rozpor mezi neverbální komunikací (sexuálně vyzývavé šaty) a komunikací verbální (nevnímejte nás jako sexuální objekty). Způsob oblékání není neutrální, může být a je využíván jako komunikace i manipulace. Zvolené oblečení může být vůči mužům provokativní nebo ofenzivní. Každý se může oblékat jak chce, zároveň je ale možné na rozporuplnost upozorňovat.  |
Pojďme se tedy zamyslet a poradit mu.
Otázka, co ženy nosit mohou a nesmí, se táhne celými dějinami odívání. Když se třeba Marie Antoinetta nechala v roce 1783 zvěčnit v intimních mušelínových šatech, malířka Élisabeth Vigée-Lebrun musela portrét pod nátlakem šokované veřejnosti přemalovat.
