„Ahoj Jiřinko,“ pohladí Olga Menzelová něžně urnu na stolku, když po rozhovoru odcházíme z bytu. Urna má slušivou kšiltovku a frajerské tmavé brýle. Jiří Menzel je zkrátka pořád doma.
V tom krásném mansardovém bytě poblíž Hradčan, kam se prý kdysi přestěhoval kvůli velké knihovně, je ostatně jeden z nejlepších českých režisérů přítomen i jinak. Jeho stůl, postel, otisk jeho ruky, jeho fotky, plakáty, filmy, ale hlavně knihy, knihy, knihy. Na stolku Bartákova kresba muže stojícího před otevřenou rakví, právě si z knihovny vybírá čtení „na potom“. „Ta knihovna, to je prostě Jirka,“ říká režisérova vdova, zatímco mně vrtá hlavou, co by si tak vlastně člověk měl vzít do truhly za příhodnou četbu...
Olga Menzelová je krásná žena plná života, má atletickou postavu zocelenou sportem a třemi porody. Dělá, co sama chce a co jí přijde správné, bez ohledu na konvence. Její tři děti mají každé jiného tatínka, kvůli čemuž se stala „vyvrhelem národa“, jak sama říká. Nejmladší dítě, které porodila tajně na Mallorce, se jí dokonce podařilo rok a půl před veřejností úplně utajit.
Myslet si o tom může každý, co chce, podle své nátury. Ale život dal za pravdu jí. Kdyby kdysi poslechla Jiřího Menzela, který žádné děti nechtěl, dnes by tu byla čtyřiačtyřicetiletá bezdětná vdova, jejímž jediným smyslem života by patrně byla péče o památku zesnulého chotě.
A Jiří Menzel by byl určitě poslední, kdo by si něco takového přál.
Lidovky.cz: Jste dobrodružná povaha? Ptám se proto, že s egyptologem Miroslavem Bártou máte synka Alberta, kterého jste porodila tajně někde na Mallorce...
... v poli. (směje se) Albert má v papírech místo narození „Parcela 93“. Není tam ani ulice.
Lidovky.cz: Ještě k tomu jste nerodila v nemocnici. Nejdobrodružnější ale stejně muselo být převážet novorozence bez dokumentů do Česka, ne?
Mně nic jiného nezbývalo, tady by mě všichni sežrali. Na cestu domů měl Albert samozřejmě potřebné dokumenty a rodný list, ale čekat na detailní vyřízení všech náležitostí by trvalo mnoho týdnů, a to zase nešlo kvůli Jirkovi (Menzelovi). Takže jsem Alberta porodila tam, byl u toho i pes... (směje se). Ale já zase nejsem takový magor a ortodoxní podporovatelka porodů doma. Tady v Česku máme senzační zdravotní péči. Ale toho si člověk začne vážit, až když udělá zkušenost jinde.
Já jsem se na Mallorce byla podívat v nemocnici. Byla to nemocnice, kde byl mramor a zlato, ale od toho doktora bych si nenechala píchnout ani injekci. Takže jsem se rozhodla pro porod doma se španělským porodním dědkem. Bylo to nakonec skvělé. Šla jsem do toho s naprostou pohodou a jistotou, že to dobře dopadne. No a dopadlo. Měla jsem kliku. Albert se narodil ve vaku blan a třetí den po porodu jsem šla s dětmi na pouť.
Byla jsem šťastná, že jsem první Jirkova manželka! Nechtěla jsem táhnout za sebou nějakou minulost.
