Film ale nakonec možná přichází v pravý čas. „Jeden z největších příběhů studené války“ se totiž české veřejnosti představí přesně sedmdesát let poté, co se část Mašínovy odbojové skupiny probojovala na Západ. Představitel mladšího z bratrů, Josefa Mašína, Oskar Hes, nikdy nezapomene na náročné natáčení v drsných podmínkách. Je si však vědom, že šlo pouze o film, zatímco bratři si vše prožili na vlastní kůži. Cítí proto potřebu jejich činy připomínat a zdůrazňovat, jak důležité je i v dnešní době bojovat za svobodu.
Bavil vás ve škole dějepis?
To byl asi jediný předmět, který mě v dětství bavil, protože to bylo vlastně „vyprávění příběhů“. Měli jsme skvělou učitelku Vašákovou, která nás uměla nadchnout.
Měl jste nějaké oblíbené období?
Měl jsem rád české dějiny. Nejvíc mě zajímal středověk. Ta doba byla něčím krásná, jednoduchá, ale zároveň naprosto zvrácená a brutální. To mě tenkrát fascinovalo.
Dobové filmy jsou také trochu hodiny dějepisu, ne?
Je to rozhodně zajímavá práce právě tím, že nejsou ze současnosti. Můžete zkoumat barvy, chutě, vůně, zvyky, které lidi tenkrát zažívali. Baví mě vracet se do minulosti a představovat si, jaké to dřív asi bylo.
Opakovaně se objevujete ve filmech, které zobrazují období minulého režimu. Nevadí vám to?
Nevím, čím to je, že mě obsazují právě do těchto filmů. Nemám s tím ale problém. Neříkám si: Ježiš, zase ti komunisti... Pro život to nebyla jednoduchá doba. Dívám se na to ale z pohledu herce – a je to naopak hrozně zajímavé. Tím, že spousta lidí, které hrajeme, už nežije nebo ty události sami nezažili, cítím větší svobodu v hereckém projevu. Obrazově jsou dobové filmy taky krásné: kostýmy, líčení, stará auta, doplňky… Pro filmaře je to ale mnohem náročnější a taky dražší, protože spousta věcí nebo objektů už neexistuje nebo se změnily a musejí je pro film rekonstruovat.
